„Do toho, trenére!“ hecovali ho hráči, a Steven Gerrard se dlouho přemlouvat nenechal.
Rozběhl se, rozpřáhl ruce.
A po podlaze zalité šampaňským a pivem doklouzal po břiše až na druhý konec kabiny.
Tak to přece jen dokázal!
Přece jen získal ligový titul, i když ne jako hráč. A ne s Liverpoolem, se kterým byl srostlý od devíti let.
Dokonce ani doma v Anglii.
Co není, může být, třeba už brzy. Klidně si vsaďte, že Gerrard jednou na liverpoolskou lavičku usedne. Ale jeho současnost se jmenuje Rangers FC a úkol čerstvých skotských šampionů zní: odklidit v osmifinále Evropské ligy z cesty Slavii.
Po remíze 1:1 v Edenu mají před večerní odvetou na Ibroxu k postupu blíž.
Trenére, nechte nás o samotě
„Čeká nás jeden z nejdůležitějších a největších zápasů za dobu, co tu jsem,“ vyprávěl ve středu novinářům mladý kouč. „Máme příležitost a chceme ji využít. K tomu je potřeba, aby ze sebe hráči vymáčkli naprosté maximum. Chci vidět výkon na hranici možností.“
Od Gerrarda nic z toho nezní jako klišé. Buďte si jistí, že když v kabině promluví, hráči mu visí na rtech. Možná se při oslavách titulu nechal strhnout a na chvíli byl jedním z nich, ale jeho aura tím rozhodně nemohla utrpět.
ONLINE: Glasgow Rangers vs. Slaviapodrobná reportáž od 21:00 |
Označením legenda by se sice mělo šetřit, ale jestli na někoho opravdu sedí, tak právě na něj.
Schválně, který okamžik vám v souvislosti s ním naskočí jako první?
Zřejmě finále Ligy mistrů proti AC Milán před šestnácti lety, kdy s páskou na ruce řídil představení, pro které se vžil název Zázrak v Istanbulu.
Liverpool vyválčil pohár, i když v poločase prohrával 0:3, a Gerrardův přínos zdaleka nespočíval jen v gólové hlavičce, která nastartovala obrat.
„O poločase nejdřív mluvil trenér Benítez, pak ho Stevie požádal, aby nás nechal chvíli o samotě. A spustil,“ vzpomínal o mnoho let později útočník Djibril Cissé.
Fotogalerie ze zápasu Slavia vs. Rangers |
„Říkal, že Liverpool je jeho celý svět. Že nemůžeme dopustit, aby se nám po zápase lidi smáli. Bylo to tak emotivní... Nejlepší proslov, jaký jsem kdy v kabině slyšel. Věděl jsem, že do toho musím dát všechno. Klidně bych si nechal znovu zlomit nohu, tak moc mě Stevie vyhecoval.“
Cissé si přitom se zlomeninami vytrpěl své, dvakrát kvůli nim přišel o mistrovství světa. Což jen dokládá, jak silné je Gerrardovo kouzlo osobnosti. Naprosto přirozeně se už krátce po dvacátých narozeninách dostal do role šéfa, kterého všichni respektovali.
Když se po památném finále řešilo, kam přes noc s ušatým pohárem, dlouhá diskuse se nevedla: Gerrard si vymodlenou trofej odnesl na pokoj, aby ji měl celou noc na očích.
Rezavé vidle v noze
Vždy ho poháněl vlastní perfekcionismus. Na tréninku nic neodflákl, naopak dokázal srovnat ty, kteří sem tam vypustili souboj. Od kustodů si nikdy nenechal sáhnout na kopačky a staral se o ně sám, jak byl odmala zvyklý.
Doma jsme neukázali všechno. Zkusíme Rangers překvapit, slíbil Trpišovský |
Vážil si toho, co má – snad proto, že věděl, že výjimečná kariéra se málem vůbec nerozběhla.
V deseti letech si kopal s kamarádem na plácku, když jim balon zalétl do kopřiv. Místo aby ho vylovil rukou, máchl Gerrard do hustého křoví nohou, kterou mu ve vteřině projela krutá bolest. V houští kdosi schoval staré rezavé vidle, které mu skrz naskrz probodly palec.
Doktoři navrhovali amputaci, až šéf liverpoolské akademie je umluvil: „Chlapi, musí to jít jinak! Z toho kluka bude fotbalista.“
Po operaci si Gerrard měsíc poležel doma, pak se do fotbalu zase opřel naplno. Díky ideálnímu mixu vhodných povahových vlastností a talentu dokázal skoro všechno, co si přál.
Za Liverpool odkopal přes 700 zápasů, z toho 473 jako kapitán, což je rekord. Nastřílel 186 gólů, na středního záložníka unikátní číslo. Čtrnáct let reprezentoval Anglii, jednou skončil třetí ve Zlatém míči. Pelé, možná nejlepší fotbalista všech dob, ho viděl ještě výš: „Lidé vzhlíží ke střelcům, ale pro mě je Gerrard nejlepší na světě.“
Jen anglický titul mu chybí. Ve čtyřiatřiceti byl blizoučko, stačilo udržet první místo v posledních třech kolech. Jenže v zápase s Chelsea právě Gerrard podklouznutím daroval soupeři gól a bylo po nadějích.
„Pořád nemůžu zapomenout,“ povzdechl si ještě loni, po šesti letech. „Bylo by hezké to schovat pod koberec, ale asi se to nikdy nepovede.“
A co když ano?
Tím, jak bravurně zvládá premiérovou trenérskou štaci, si říká o pozornost a časem o návrat do Liverpoolu, který se trápí.
Šance vymazat staré trápení žije.
A když se Rangers povede vyzrát na Slavii, bude zase o něco blíž.