"Míč už byl hodně nasáklý, těžký. Vypálil jsem tak z dvaadvaceti metrů, míč skočil těsně před Tondou Kinským. To těžko mohl chytat," vypráví Horváth. Věřil prý do konce, že Slavia zvítězí. I když měl obrovskou šanci liberecký Liuni. "To by bylo nespravedlivé, kdyby dal. Měli jsme ve druhé půli obrovský tlak. Jen gól nepřicházel. Možná je to dobře, že jsme ho dali až na konci. Alespoň jsme si dokázali, jak jsme silní a že dokážeme vyhrát i tyhle těžké zápasy."
Ale co první poločas? V něm hrála Slavia hodně špatně. "Chyběl nám pohyb. Podvědomě jsme se všichni šetřili. Bylo tři dny po poháru s Udine, každý myslel, že odvetu hrajeme v Itálii už v úterý. Ale báli jsme se zbytečně, po přestávce se ukázalo, že sil máme dost." Horváth si dal horkou sprchu, dvěma stehy mu zašili obočí a mezi posledními opouštěl kabinu. Na hlavě měl jako jediný z hráčů naraženého kulicha. Bylo mu hej.