Ve své první ligové sezoně jste v dresu Opavy dal Liberci tři góly. Vzpomínáte si ještě na to utkání?
Samozřejmě. To je zápas, na který nezapomenu do konce života. Dokonce si přesně pamatuju, jak jsem všechny góly dal. Když jsem před koncem střídal, výborné opavské publikum bouřilo.
Myslíte, že vám to pomohlo k angažmá v Liberci?
To je otázka spíš pro někoho jiného. Ale určitým způsobem to jistě pomohlo. Kdo dá hattrick, upozorní na sebe.
Opava je na druhém konci republiky. Jak dlouho jste zvažoval nabídku Liberce?
Bylo to strašně rychlé. V Opavě se mi splnil sen - zahrát si první ligu. Bylo to hezké období, ale bohužel jsme sestoupili. Když jsme jeli z posledního zápasu v Jablonci, přemýšlel jsem o budoucnosti. Věděl jsem, že prvoligový sen končí a že by se už nikdy nemusel vrátit. A pak přišla nečekaná nabídka z Liberce, který tehdy postoupil do Poháru UEFA. To pro mě bylo obrovské lákadlo.
S fotbalem jste začínal v Hlavnici.
Dodnes tam vlastně bydlím, dokonce se tam chystám spravovat s rodiči dům. Jednou bych se tam rád vrátil.
Jak často se dostanete z Liberce domů?
Strašně málo, což mě dost mrzí. V sezoně máme maximálně den a půl volna, a to se tak dlouhá cesta nevyplatí. Domů se dostanu spíš když je reprezentační přestávka a máme volný víkend. Ale ještě před necelým rokem jsem musel na sever Moravy jezdit na otočku. Dodělával jsem totiž studium na Vysoké škole báňské v Ostravě. Večer tam, druhý den zkouška, večer zase zpátky.
Jaký obor jste vystudoval?
Podniková ekonomika - management na ekonomické fakultě.
Málokterý fotbalista se může pochlubit titulem inženýra. Jak jde spojit studium s vrcholovým fotbalem?
Nejde to bez velké podpory rodiny, klubu a taky spousty kamarádů ze školy, kteří mi pomohli shánět materiály. Po večerech jsem ležel v knihách.
Nechtěl jste se studiem někdy praštit?
To víte, že krize byly. Ale nikdy jsem toho nechtěl nechat, jsem dost ctižádostivý. I trenér Škorpil mi kladl na srdce, abych si školu bezpodmínečně dodělal. Když jsem začal studovat, netušil jsem, že skončím ve vrcholovém fotbale. Hrál jsem třetí ligu za Dolní Benešov.
Využijete svůj obor v praxi?
Načerpal jsem spoustu informací z ekonomie, ale třeba i psychologie. Můžu si přečíst burzovní noviny, vím, o čem je tam řeč. V budoucnu bych navíc rád zůstal u fotbalu v manažerské funkci. Ale je to otázka dalšího studia. Třeba účetnictví se mění tak často, že člověk nemůže ustrnout.
Máte čich na góly. Byl jste vždycky střelec?
Na to se mě trenér Škorpil při vstupním pohovoru také ptal a když jsem mu řekl, že jsem až do sedmnácti hrával v obraně, dost se smál. To bylo tak. V Hlavnici hrají žáci dohromady bez rozdílu věku. Do devíti let jsem nastupoval v útoku, kde jsem toho nejmíň zkazil. Jako starší jsem se posunul dozadu, kde byla větší zodpovědnost. V mužích jsem dokonce hrál v jednom mužstvu s otcem - on libera a já předstopera. Pak mě dvakrát vybrali na turnaj s krajským výběrem a tam jsem se nahlásil jako útočník. Tak vlastně začala moje dnešní kariéra.
A dnes je z vás nejlepší střelec Liberce v Poháru UEFA. V osmi zápasech jste dal pět gólů.
Už jen nastoupit v Poháru UEFA je obrovský svátek. Jen tak někomu se to nepodaří. Z gólu mám obrovskou radost vždy, v poháru je to ale něco výjimečného. Ale vždycky jsem jen ten, kdo je na konci krásných akcí spoluhráčů.
Dost gólů jste nastřílel hlavou. Máte takové nejraději?
Je mi úplně jedno, jak míč přejde brankovou čáru. Dá se říct, že většinu gólů střílím z trestného území, to je moje místo, tam se cítím nejlíp.
S Libercem to jednu dobu nevypadalo růžově, ale pak se zázračně zvedl. Je to zásluha nového asistenta Csaplára, nebo je to složitější?
Nejsem odborník, abych to uměl detailně rozpitvat. Ale pan Csaplár určitě přinesl nový impuls. Změnili jsme rozestavení na hřišti i způsob hry. Změnila se i náplň tréninků, zkrátila se jejich délka. Nový člověk vždycky přinese něco svého.
Zdá se, že Liberec konečně prodává svou herní kvalitu.
Máte pravdu. Nejenže vyhráváme, ale navíc předvádíme dobrý fotbal. Trenéři nám naordinovali aktivní styl hry. Nenechat soupeře hrát, ale vštípit mu svůj styl. Vytváříme si spoustu brankových příležitostí.
Nepřekvapuje vás, že na pohárové zápasy Liberce nebývá vyprodáno?
Trochu ano. Do Opavy se i na ligu sjížděly davy lidí z celého okolí. Kdyby tam přijel zahraniční soupeř, prodalo by se klidně třicet tisíc vstupenek. Ale liberečtí fanoušci nejsou špatní, v poslední době se změnili. I když nepřijde plný stadion, tak lidé hodně povzbuzují.
V loňské sezoně jste nastoupil ve všech třiceti ligových zápasech Liberce, většinou však jako náhradník.
Taky jsem se díval na statistiku. Zápasů je hodně, s odehranými minutami už je to horší. Stejné je to i s pohárem UEFA.
Štve vás to?
Fotbalista musí být naštvaný, když sedí na lavičce. Dělám všechno pro to, abych si vybojoval v sestavě stabilní místo. Ale poslední dobou se to trochu otáčí proti mně. Jako střídající hráč jsem dal důležité góly, a tak se mi přišívá nálepka žolíka. S pozicí věčného náhradníka bych se opravdu nechtěl smířit.
Říkal jste, že v první lize jste si splnil svůj sen. O čem sníte dál?
Já jsem tak trochu snílek a dávám si ty nejvyšší cíle. Ale snažím se k nim dojít postupnými kroky. Teď je nejdůležitější zabydlet se v sestavě Liberce a dávat góly. A do budoucna mě hodně láká německá bundesliga.
Máte mezi útočníky nějaký vzor?
Všichni vědí, že obdivuju Honzu Kollera. Taky naskočil do velkého fotbalu pozdě a dokázal se prosadit. Ze světoznámých jmen je fantastický útočník Raúl. Čiší z něj obrovská lehkost. Hodně se mi líbí také Figo.
Samozřejmě. To je zápas, na který nezapomenu do konce života. Dokonce si přesně pamatuju, jak jsem všechny góly dal. Když jsem před koncem střídal, výborné opavské publikum bouřilo.
Myslíte, že vám to pomohlo k angažmá v Liberci?
To je otázka spíš pro někoho jiného. Ale určitým způsobem to jistě pomohlo. Kdo dá hattrick, upozorní na sebe.
Opava je na druhém konci republiky. Jak dlouho jste zvažoval nabídku Liberce?
Bylo to strašně rychlé. V Opavě se mi splnil sen - zahrát si první ligu. Bylo to hezké období, ale bohužel jsme sestoupili. Když jsme jeli z posledního zápasu v Jablonci, přemýšlel jsem o budoucnosti. Věděl jsem, že prvoligový sen končí a že by se už nikdy nemusel vrátit. A pak přišla nečekaná nabídka z Liberce, který tehdy postoupil do Poháru UEFA. To pro mě bylo obrovské lákadlo.
S fotbalem jste začínal v Hlavnici.
Dodnes tam vlastně bydlím, dokonce se tam chystám spravovat s rodiči dům. Jednou bych se tam rád vrátil.
Jak často se dostanete z Liberce domů?
Strašně málo, což mě dost mrzí. V sezoně máme maximálně den a půl volna, a to se tak dlouhá cesta nevyplatí. Domů se dostanu spíš když je reprezentační přestávka a máme volný víkend. Ale ještě před necelým rokem jsem musel na sever Moravy jezdit na otočku. Dodělával jsem totiž studium na Vysoké škole báňské v Ostravě. Večer tam, druhý den zkouška, večer zase zpátky.
Jaký obor jste vystudoval?
Podniková ekonomika - management na ekonomické fakultě.
Málokterý fotbalista se může pochlubit titulem inženýra. Jak jde spojit studium s vrcholovým fotbalem?
Nejde to bez velké podpory rodiny, klubu a taky spousty kamarádů ze školy, kteří mi pomohli shánět materiály. Po večerech jsem ležel v knihách.
Nechtěl jste se studiem někdy praštit?
To víte, že krize byly. Ale nikdy jsem toho nechtěl nechat, jsem dost ctižádostivý. I trenér Škorpil mi kladl na srdce, abych si školu bezpodmínečně dodělal. Když jsem začal studovat, netušil jsem, že skončím ve vrcholovém fotbale. Hrál jsem třetí ligu za Dolní Benešov.
Využijete svůj obor v praxi?
Načerpal jsem spoustu informací z ekonomie, ale třeba i psychologie. Můžu si přečíst burzovní noviny, vím, o čem je tam řeč. V budoucnu bych navíc rád zůstal u fotbalu v manažerské funkci. Ale je to otázka dalšího studia. Třeba účetnictví se mění tak často, že člověk nemůže ustrnout.
Máte čich na góly. Byl jste vždycky střelec?
Na to se mě trenér Škorpil při vstupním pohovoru také ptal a když jsem mu řekl, že jsem až do sedmnácti hrával v obraně, dost se smál. To bylo tak. V Hlavnici hrají žáci dohromady bez rozdílu věku. Do devíti let jsem nastupoval v útoku, kde jsem toho nejmíň zkazil. Jako starší jsem se posunul dozadu, kde byla větší zodpovědnost. V mužích jsem dokonce hrál v jednom mužstvu s otcem - on libera a já předstopera. Pak mě dvakrát vybrali na turnaj s krajským výběrem a tam jsem se nahlásil jako útočník. Tak vlastně začala moje dnešní kariéra.
A dnes je z vás nejlepší střelec Liberce v Poháru UEFA. V osmi zápasech jste dal pět gólů.
Už jen nastoupit v Poháru UEFA je obrovský svátek. Jen tak někomu se to nepodaří. Z gólu mám obrovskou radost vždy, v poháru je to ale něco výjimečného. Ale vždycky jsem jen ten, kdo je na konci krásných akcí spoluhráčů.
Dost gólů jste nastřílel hlavou. Máte takové nejraději?
Je mi úplně jedno, jak míč přejde brankovou čáru. Dá se říct, že většinu gólů střílím z trestného území, to je moje místo, tam se cítím nejlíp.
S Libercem to jednu dobu nevypadalo růžově, ale pak se zázračně zvedl. Je to zásluha nového asistenta Csaplára, nebo je to složitější?
Nejsem odborník, abych to uměl detailně rozpitvat. Ale pan Csaplár určitě přinesl nový impuls. Změnili jsme rozestavení na hřišti i způsob hry. Změnila se i náplň tréninků, zkrátila se jejich délka. Nový člověk vždycky přinese něco svého.
Zdá se, že Liberec konečně prodává svou herní kvalitu.
Máte pravdu. Nejenže vyhráváme, ale navíc předvádíme dobrý fotbal. Trenéři nám naordinovali aktivní styl hry. Nenechat soupeře hrát, ale vštípit mu svůj styl. Vytváříme si spoustu brankových příležitostí.
Nepřekvapuje vás, že na pohárové zápasy Liberce nebývá vyprodáno?
Trochu ano. Do Opavy se i na ligu sjížděly davy lidí z celého okolí. Kdyby tam přijel zahraniční soupeř, prodalo by se klidně třicet tisíc vstupenek. Ale liberečtí fanoušci nejsou špatní, v poslední době se změnili. I když nepřijde plný stadion, tak lidé hodně povzbuzují.
V loňské sezoně jste nastoupil ve všech třiceti ligových zápasech Liberce, většinou však jako náhradník.
Taky jsem se díval na statistiku. Zápasů je hodně, s odehranými minutami už je to horší. Stejné je to i s pohárem UEFA.
Štve vás to?
Fotbalista musí být naštvaný, když sedí na lavičce. Dělám všechno pro to, abych si vybojoval v sestavě stabilní místo. Ale poslední dobou se to trochu otáčí proti mně. Jako střídající hráč jsem dal důležité góly, a tak se mi přišívá nálepka žolíka. S pozicí věčného náhradníka bych se opravdu nechtěl smířit.
Říkal jste, že v první lize jste si splnil svůj sen. O čem sníte dál?
Já jsem tak trochu snílek a dávám si ty nejvyšší cíle. Ale snažím se k nim dojít postupnými kroky. Teď je nejdůležitější zabydlet se v sestavě Liberce a dávat góly. A do budoucna mě hodně láká německá bundesliga.
Máte mezi útočníky nějaký vzor?
Všichni vědí, že obdivuju Honzu Kollera. Taky naskočil do velkého fotbalu pozdě a dokázal se prosadit. Ze světoznámých jmen je fantastický útočník Raúl. Čiší z něj obrovská lehkost. Hodně se mi líbí také Figo.
