Kincl nastřílel dvanáct gólů, o jeden méně má sparťan Lokvenc.
Někoho svádějí úspěchy k přehnanému sebevědomí, jiného svazují pocitem zodpovědnosti. U Kincla asi neplatí ani jedna varianta. Je nadále svůj.
"Potřebujeme body, aby se Viktorka zachránila, a ne, abych byl nejlepším kanonýrem," říká Kincl.
Fráze? Když se jeho spoluhráč Pikl při nedělním zápase s Ostravou vyhnul čtyřem obráncům a poslal míč do branky, mohl ho Kincl ještě dorazit do sítě a připsal by si gól. Jenže on míč jen kontroloval pohledem, jestli má správný směr. "Byla to krásná akce Aleše Pikla a vrcholem jeho chytrá střela. Přece bych mu ten gól neukradl," vysvětloval Kincl.
Kincl dobře chápe, že střílení gólů není to jediné, pro co je na hřišti. Není střelcem, který číhá před brankou na příležitost. Pracuje na velké ploše, zabíhá si do zálohy, vyráží vpřed zleva, zprava i středem, rozehrává přesně hlavou i nohama, přes vysokou postavu 190 centimetrů je velmi obratný. Kompletní útočník.
"Těžko se hlídá, protože je všestranný. Musíme kolem něj vytvářet tlak, aby nedostával lahůdkové míče," tvrdil ostravský trenér Werner Lička před nedělním zápasem.
Kincl nevstřelil ve třech jarních zápasech ani gól, ale pak právě s Ostravou se trefil brilantním způsobem. Zaběhl s míčem až k brankové čáře, kde se mu postavil do cesty Šlachta. Kincl stál zády k němu i k brance, zdánlivě marná situace. Najednou se prudce otočil o sto osmdesát stupňů, a než se Šlachta vzpamatoval, tak vypálil. Gól. Na celé akci zůstal jediný kaz, Kincl ji možná začal faulovým přistrčením Veselého.
"Obránci se na mě chystají stejně jako dřív," vyvrací Kincl, že by ho hlídali pečlivěji než dřív, kdy byl málo známý. Pouze minule na Bohemians se do něho pustil Doležal a pokopal ho.
Teď už by nikoho nepřekvapilo, kdyby vydržel na čele střelecké tabulky do konce soutěže. Ale přesto by to bylo impozantní.
Musí si hodně vybojovat sám, kdežto útočníci v elitních týmech Slavii a Spartě mohou více těžit z ofenzivní hry a přihrávek spoluhráčů.
Někoho svádějí úspěchy k přehnanému sebevědomí, jiného svazují pocitem zodpovědnosti. U Kincla asi neplatí ani jedna varianta. Je nadále svůj.
"Potřebujeme body, aby se Viktorka zachránila, a ne, abych byl nejlepším kanonýrem," říká Kincl.
Fráze? Když se jeho spoluhráč Pikl při nedělním zápase s Ostravou vyhnul čtyřem obráncům a poslal míč do branky, mohl ho Kincl ještě dorazit do sítě a připsal by si gól. Jenže on míč jen kontroloval pohledem, jestli má správný směr. "Byla to krásná akce Aleše Pikla a vrcholem jeho chytrá střela. Přece bych mu ten gól neukradl," vysvětloval Kincl.
Kincl dobře chápe, že střílení gólů není to jediné, pro co je na hřišti. Není střelcem, který číhá před brankou na příležitost. Pracuje na velké ploše, zabíhá si do zálohy, vyráží vpřed zleva, zprava i středem, rozehrává přesně hlavou i nohama, přes vysokou postavu 190 centimetrů je velmi obratný. Kompletní útočník.
"Těžko se hlídá, protože je všestranný. Musíme kolem něj vytvářet tlak, aby nedostával lahůdkové míče," tvrdil ostravský trenér Werner Lička před nedělním zápasem.
Kincl nevstřelil ve třech jarních zápasech ani gól, ale pak právě s Ostravou se trefil brilantním způsobem. Zaběhl s míčem až k brankové čáře, kde se mu postavil do cesty Šlachta. Kincl stál zády k němu i k brance, zdánlivě marná situace. Najednou se prudce otočil o sto osmdesát stupňů, a než se Šlachta vzpamatoval, tak vypálil. Gól. Na celé akci zůstal jediný kaz, Kincl ji možná začal faulovým přistrčením Veselého.
"Obránci se na mě chystají stejně jako dřív," vyvrací Kincl, že by ho hlídali pečlivěji než dřív, kdy byl málo známý. Pouze minule na Bohemians se do něho pustil Doležal a pokopal ho.
Teď už by nikoho nepřekvapilo, kdyby vydržel na čele střelecké tabulky do konce soutěže. Ale přesto by to bylo impozantní.
Musí si hodně vybojovat sám, kdežto útočníci v elitních týmech Slavii a Spartě mohou více těžit z ofenzivní hry a přihrávek spoluhráčů.
