Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Stoper Kováč se na zápas s Itálií těší

Radoslav Kováč zatím v Německu hrál jen pro hrstku diváků na trénincích ve Westerburgu, ale ve čtvrtek by se mohl dočkat ostrého startu na MS proti Itálii. | foto: Reuters

20 2006
Westerburg - (Od zvláštního zpravodaje iDNES) Je docela možné, že fotbalový obránce Radoslav Kováč stojí před svým zatím nejdůležitějším zápasem kariéry. V posledním utkání českého mužstva v základní skupině mistrovství světa proti Itálii by měl nejspíš právě on nahradit na místě stopera distancovaného Ujfalušiho.

Trenér Karel Brückner sice říká, že stejnou šanci na toto místo v sestavě má i Martin Jiránek, ale všechny indicie vedou přece jen ke Kováčovi.

"Nerad bych to zakřikl, ale odhaduju, že tím šťastlivcem bych mohl být já," říkal Kováč, když po úterním tréninku přišel do českého tiskového střediska ve Westerburgu mezi novináře. "Soudím podle toho, v jakém rozestavení jsme dnešní trénink začínali."

O variantě s Jiránkem samozřejmě Kováč dobře ví.

"Je ale možné, že trenér to nebude nechávat až na čtvrteční taktickou přípravu, a že za mnou a Martinem přijde už ve středu. A řekne nám, na čem jsme, abychom se mohli připravit taky psychicky."

S nějakou velkou nervozitou však právě Kováč žádné problémy nemá.

"Jsem v klidu a už se na tu Itálii moc těším. Samozřejmě si neříkám, že Italy spláchneme a půjdem dál, takový ten respekt ze soupeře v sobě mám. Ale že bych kvůli čtvrtečnímu zápasu nespal, to zase ne."

Pokud český zadák moskevského Spartaku ve čtvrtek proti Itálii skutečně nastoupí, bude to zatím jeho životní zápas.

"Na žádný zápas, který by byl důležitější, si nevzpomínám. Rád se ale vracím k reprezentačnímu debutu, i když trval strašně krátce. V září před dvěma roky jsem v devadesáté minutě střídal Tomáše Rosického v kvalifikaci s Rumunskem. Tenkrát jsme v Praze na Spartě vyhráli jedna nula," zavzpomínal šestadvacetiletý fotbalista.

Nejvíc si prý v posledních dnech povídá s Tomášem Ujfalušim, který je ve Fiorentině spoluhráčem obávaného italského reprezentačního útočníka Toniho.

"To se ví, že už mě Ujfi školí. Luca Toni je prý silový hráč, na kterého není radno se moc lepit. Než prý stačíte mrknout, obtočí se kolem vás a je pryč. Bude to chtít bránit v blocích a přebírat si je."

Každý z českých fotbalistů si před blížícím se soubojem uvědomuje, jak těžko se Italům střílejí góly.

"Ale do jednoho jsme přesvědčeni, že se na ně připravíme dobře. Šance máme určitě stejné jako oni," poznamenal Kováč. "Přestože v současné době dali Italové dohromady asi jedno z nejsilnějších mužstev."

Zápas, ve kterém šlo o všechno, si Kováč pamatuje na klubové úrovni.

"Před lety to bylo na Spartě v základní skupině Ligy mistrů. Hráli jsme proti Laziu Řím, byli jsme už skoro vyřazeni a Marek Kincl dal v poslední minutě vítězný gól. A najednou jsme v téhle elitní soutěži stáli před osmifinále," připomněl Kováč, jak se ve fotbale všechno může během okamžiku změnit.

"Takže kdybych měl být ve čtvrtek u něčeho podobného, vůbec bych se nezlobil."

Nakonec se řeč stočila i na barvu dresů. Proti Italům, kteří budou celí modří, nastoupí české mužstvo celé v bílém.

"Všeobecně se má v nároďáku za to, že v těch bílých to jde líp. Někdo si na ty červené dresy postěžoval po Ghaně, ale další mu odpověděl, že kdybychom nedostali branku už ve druhé minutě, nejspíš by to i v těch červených dopadlo jinak. Ale je fakt, že v těch bílých se líp cítit budeme."







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze