Když dvaatřicetiletý slávistický kapitán přišel s viditelným uspokojením mezi novináře, s úsměvem prohodil: „Klidně se ptejte, my jdeme vyklusávat a mně se nechce.“
Slavia - Slovácko 1:0šestá výhra v řadě |
Slavia vyhrála už pošesté v řadě. Povězte, bylo vítězství nad Slováckem nejtěžší?
Za mě určitě. Hráli jsme hodně zápasů po sobě, cítili jsme to a bylo to znát. Slovácko bylo kvalitní soupeř, připravili se na nás a my se těžko dostávali do zahuštěného prostoru.
Na druhou stranu, Slovácko skoro žádnou šanci nemělo.
Jednu šanci měli, tu hlavičku (Břečky - pozn.). Jirka (Pavlenka - pozn.) nás podržel.
Jsou už pro vás výhry návykové?
Na výhry se zvyká dobře. Každý zápas je těžký, soupeři se na nás připravují víc a víc. Čeká nás Jablonec a musíme na to navázat.
Když jste prohráli v Plzni a skončil trenér Uhrin, napadlo by vás, že bude následovat taková série?
To je fotbal, jednou jste nahoře, jednou dole. My jsme rádi, že se nám daří, užíváme si to, ale s respektem a pokorou. Dlouho jsme nebyli nahoře, jsme ve třetině soutěže, takže je před námi ještě dlouhá cesta k tomu, abychom byli tam, kde chceme být.
To znamená na prvním místě?
Já to neřekl. (úsměv) Chceme se prostě dostat tam, kam Slavia patří.
Venku vyhráváte o několik gólů, zato doma jste třikrát za sebou zvítězili o gól...
To stačí. (úsměv) Soupeři, co k nám jezdí, trochu zalezou. Slovácko hrálo dobře, zalezlo, bránili v osmi v devíti lidech. Líp se boří, než tvoří, tohle byl jasný příklad.
Proč to tedy venku jde lépe?
Zlepšili jsme hru dopředu a hledáme cesty, jak být ještě lepší. Venku se nám asi hraje lépe. Narostlo nám sebevědomí a je to znát.
