Ne výsledkově - zápas zvládl a vyhrál 1:0. Ale přesto prožíval chvíle potupy. Nikdy předtím se nestalo, že by Steaua nemohla hrát pod svým jménem. Že by její znak překrývala nevzhledná lepicí páska.
Kvůli sporu s ministerstvem obrany, které si na oba symboly dělalo nárok, hrdý klub na chvíli přišel o vlastní identitu.
Steaua, založená v roce 1947, slavila největší úspěchy za vlády diktátora Nicolae Ceaušeska. A ještě dlouho po pádu jeho režimu, přesně do roku 1998, řídila klub armáda. Jenže transformace na soukromou společnost se moc nepovedla.
Podle rumunských soudů si Gigi Becali, šéf klubu a jedna z nejkontroverznějších postav rumunského sportu i politiky, značku Steaua po převzetí vlády nad klubem zaregistroval nelegálně. Znak, barvy i jméno, zkrátka všechny symboly související s klubem, náležely ministerstvu obrany.
„Becalimu nikdy nepatřil ani kousek historie Steauy,“ bouřil se právník ministerstva Florin Talpan. „Pod touhle značkou jsme vyhrávali trofeje a bereme si všechno zpátky. Už nedopustíme žádné další zmatky.“
Situaci navíc komplikovala skutečnost, že Becali zrovna seděl ve vězení - pykal za podivné kšeftování s pozemky i za prokázanou korupci ve fotbale.
Gigi Becali, šéf fotbalové Steauy Bukurešť, úspěchy i neúspěchy svého týmu prožívá.
Přesto zpoza mříží zmatky urovnal a s ministerstvem dojednal kompromis. Steaua nakonec mohla znovu začít používat své jméno i barvy, jen znak se musel změnit.
Fanoušci si oddechli. Ale stejně dál nostalgicky vzpomínají na časy, kdy rumunský šampion válcoval celou Evropu.
Dnes si to lze těžko představit, ale osmdesátá léta klubům z menších zemí nahrávala. I ony mohly dojít na vrchol, protože konkurence v evropských soutěžích nebyla zdaleka taková jako v současnosti.
Pohár mistrů evropských zemí, předchůdce Ligy mistrů, hrály skutečně jen týmy, které v daném roce vyhrály ve své zemi ligu. Stačilo mít trochu štěstí na soupeře a dalo se dojít daleko.
Steaua se tak v roce 1986 přes dánské Velje, Honvéd Budapešť, finské Kuusysi a Anderlecht Brusel probila až do finále, kde narazila na favorizovanou Barcelonu.
Kníratý brankář Helmut Dukadam tehdy v Seville pomohl k bezbrankové remíze v základní hrací době a hlavně čaroval při penaltách - chytil čtyři v řadě! Zastínil další hvězdy, kterých tehdy Steaua měla dost, ale sám se brzy úplně vytratil.
Pár týdnů po finále ho na dovolené u Černého moře začala pobolívat ruka, lékaři odhalili trombózu a nechybělo moc, aby došlo na amputaci. S velkým fotbalem byl náhle konec.
Slavné období Steauy ještě chvíli pokračovalo, ale vzpomínky na největší úspěchy už trochu blednou. Ještě v roce 1989 byla znovu ve finále Poháru mistrů, jenže od té doby došla nejdál do semifinále poháru UEFA v roce 2006.
FC Steaua Bukurešť
Marně se v posledních dvou letech snažila i o účast v Lize mistrů. Zvlášť bolestivé bylo vyřazení s Ludogorcem Razgrad.
Bulharský tým, který do té doby nikdy do milionářské soutěže neprošel, dostal odvetný zápas do penaltového rozstřelu, ale zdálo se, že nemá šanci. Po červené kartě totiž v závěru zápasu přišel o brankáře, nemohl střídat a do branky šel stoper Cosmin Moti.
Coby Rumun měl asi krajany přečtené, chytil dvě penalty a zařídil postup. Hrdina Dukadam musel jen lomit rukama. A vzpomínat...
Ze vzpomínek už ale Steaua dál žít nechce, touží zase trochu oživit slávu. První cíl? Postup do Ligy mistrů. Sparta bude proti.
