"Nedokážu popsat, jak nádherně mi bylo, když jsem šel z prvního tréninku. Cítil jsem se neskutečně šťastný, volný, ze všeho kolem jsem měl radost, zalila mě obrovská euforie," rychle ze sebe chrlil Petržela, obklopen novináři na sobotním turnaji v Čelákovicích.
A reportéry nepouštěl ke slovu dlouhé minuty.
"Volal jsem manželce Zuzce, jak je mi krásně, jak mi svět najednou připadá nádherný, jak se doslova vznáším. Vzápětí mě usadila výčitkou, že je u mě fotbal na prvním místě. Poznala to na mně i v tom telefonu, ale dobře si uvědomila, co prožívám. Ale samozřejmě jí nikdy nezapomenu, co pro mě dělala, když jsem byl na dně."
Zanedlouho šestapadesátiletý Petržela se k trénování vrátil po téměř půldruhém roce, naposled byl loni v lednu v Něftči Baku. Potom jen přežíval, dál utrácel nesmyslné částky na hracích automatech a v kasinech, čemuž propadl při úspěšném angažmá v Petrohradu.
Dál do sebe hrstmi ládoval prášky, aby se v té pochybné kondici udržel.
Možná v poslední chvíli se vzpamatoval a loni na podzim v pražských Bohnicích úspěšně podstoupil léčení ze závislosti na hazardních hrách a antidepresivech.
A letos 10. června podepsal tříletou trenérskou smlouvu s druholigovou Viktorií Žižkov.
"Moc mě to baví, těším se do práce, těším se na kluky, jak říkám, neskutečné," pokračoval Petržela nadšeně. Vůbec mu nevadilo, že v zápase o třetí místo jeho ´kluci´ neuspěli v penaltovém rozstřelu. "Penalty, to je vždycky loterie. Pro mě bylo mnohem důležitější, že jsem si tu ve dvou zápasech ověřil, co jsem si ověřit chtěl."
Když se před pýr týdny sešel u podpisu smlouvy se žižkovským šéfem Luďkem Vinšem, dostal jednoznačný úkol: být za rok se žižkovským mužstvem zpátky v první lize!
"Ale to mi pan Vinš jen mluvil z duše. Já bych si jiný cíl v žádném případě nedal. Nic jiného než postup mě nezajímá," zvýšil Petržela hlas. "Nechci, aby Žižkov, tradiční prvoligový klub, dopadl třeba jako Hradec nebo Jihlava. Kvůli vegetování v druhé lize jsem angažmá na Žižkově nevzal."
Petrželu těší, že si mužstvo může tvořit podle svého, jako to před lety dělal ve vršovickém ďolíčku v Bohemians.
"Je mi jasné, že nějakého bombarďáka mi na Žižkově nekoupí. A samozřejmě tomu rozumím. Takže je na mně, abych se poohlédl po hráčích, v jejichž silách bude postoupit rychle zpátky do první ligy. A musím hledat jak mladé, tak i ty starší, kteří mužstvu dají rutinu a zkušenost."
S drahými hráči se Žižkovští rozloučili, Švancara odešel do Slovácka, angažmá si hledají Vozábal, Pavel Besta a Sabou, aktivní činnost ukončil Gabriel.
Vlastimil PetrželaJIný cíl než okamžitý návrat do první ligy bych si na Žižkově stejně nedal |
Místo těch, kteří se žižkovskému klubu vzhledem k jejich lukrativním smlouvám nevyplatili, se sází no nové, většinou hodně mladé tváře. Dočekal, Petrů, Hromek, Hřebeček, Folwarczny či Puzigača, to jsou jména, z nichž o některých by měl fotbalový fanoušek v blízké budoucnosti hodně slyšet.
Potom jsou tu veteráni se zkušenostmi, odhodlaní pro žižkovský klub a také pro jeho nového kouče Petrželu udělat maximum.
Zadáci třiatřicetiletý Pavel Mareš s jedenatřicetiletým Adamem Petroušem a pětatřicetiletý záložník Richard Culek. To jsou muži, od nichž si Petržela slibuje, že mu na druholigové trávě odvedou ty nejlepší služby.
S každým se trenér Petržela potkal v Bohemians, když s velkým fotbalem začínali.
"S Marešem jsem dělal dohromady deset let. Na jaře v Jihlave skoro nehrál kvůli prasklému lýtkového svalu, ale teď se po uzdravení jeví moc dobře. Nehraje žádný hurá fotbal a jsem přesvědčený, že bude žižkovskou obranu úspěšně dirigovat," předpokládá Petržela, který s Marešem udělal výbornou zkušenost zejména v Petrohradu.
O Culkovi žižkovský trenér říká, že mu spadl z nebe.
"Má desetiletou zkušenost z belgické ligy, pořád se ke mně nadšeně hlásí, je to vlastně takový rodinný přítel. Že jsme se po letech zase dali dohromady, to byla obrovská náhoda. Byl naposled v FC Brusel, když jsem se potkali, mé nabídce se ze začátku smál, že chce hrát ještě venku. Ale je tady," usmál se Petržela vítězoslavně.
Třetím Petrželových starým známým je Petrouš.
"Taky to byla shoda náhod, v Admiře Vídeň mu skončila smlouva a já se o něm dozvěděl přes jeho bráchu Michala. Ale Adam přišel s nadváhou, chybí mu rychlost, bude muset pořádně máknout, protože jenom z kamarádství v mužstvu nikoho nechci," prohlásil Petržela.
"Ale pokud jde o ty zkušenosti, ta ty má Petrouš obrovské. Záleží teď jen na něm."
Velkou radost má Petržela také z toho, že v minulých dnech získal asistenta pro brankáře, zkušeného Juraje Šimurku. S ním Petržela v osmdesátých letech za Slavii hrál a ve stejném mužstvu pak dokonce brankáře Šimurku trénoval.
"Znám Šimurku jako málokoho, vím, že má k fotbalu poctivý a zanícený přístup, je na něj stoprocentní spolehnutí a svému řemeslu rozumí. Máme tu dva vynikající brankáře Bartalského a Hrušku, kteří by klidně strčili do kapsy leckterého prvoligového. A právě pod Šimurkou se oba ještě zlepší," uzavřel Petržela.
