Rodák z Chropyně se fotbal učil v Kroměříži a hlavně Zbrojovce Brno. Odtud v zimě 2017 putoval do Třince a v létě na Slovensko do FC ŠTK 1914 Šamorín hrát druhou ligu. Loni v zimě přišel do Sokolova. „Vždy je chci porazit, ve Zbrojovce jsem vyrostl, nakoukl do velkého fotbalu a pořád to pro mě bude takové zvláštní,“ říká Stanislav Vávra. „Výsledek mě moc neuspokojil, doma moc body rozdávat nechceme, chtěli jsme vyhrát.“
V Brně má hodně známých, například celý trenérský štáb. „Pan trenér Šustr mě vyhlédl pro Zbrojovku, ještě když jsem hrál v Kroměříži. Vzal mě do béčka a dal mi čichnout k velkému fotbalu,“ vzpomíná. I mezi hráči má dost kamarádů a přátel, mrzelo jej, že nepřijel Jakub Šural. „Chápu to, že dostal volno. S ním jsem byl nejlepší kamarád v kabině. Hecování moc nebylo, motivace byla vnitřní, byl jsem rád, že jsem kluky viděl. Vždy se počítá s tím, že kdybychom vyhráli, tak bude ode mě větší odměna do kabiny,“ uvedl Vávra.
Sokolov opět favoritovi vzdoroval, hrál vyrovnanou partii, jenomže znovu prohrál. „Udělali jsme nějaké chyby a oni je využili. To, co nás sráží celou sezonu. A samozřejmě neproměňování šancí. Na gól se strašně nadřeme a sráží nás to,“ myslí si sokolovský útočník. „Raději bych hrál špatný zápas, ale vyhrál 1:0 po nějakém haluzáckém gólu. To se nám nedaří. Máme náskok sedmi bodů na sestupové příčky, musíme zvládnout domácí zápasy. Už si nemůžeme říkat, hrajeme pěkně, ale musíme urvat body, ty se počítají. Musíme hlavně proměňovat šance, abychom je mohli získat,“ dodal Stanislav Vávra.
Baník hraje ve středu v Pardubicích a v sobotu se Znojmem. „Mně to nevadí. Míň se trénuje a hrát je pro fotbalistu to nejlepší.“
