Slávistické fotbalisty, kteří v neděli definitivně potvrdili zisk ligového prvenství, dnes čeká finále domácího poháru proti Baníku Ostrava.
Do Olomouce, kde se rozhodující duel MOL Cupu bude hrát, se vydá také útočník Stanislav Tecl, který doufá, že jeho tým vítězstvím dosáhnou na letošní double.
„Takhle jsme si to plánovali. Hlavní cíl sezony jsme splnili, výhra v poháru by to ještě vylepšila,“ usmívá se osmadvacetiletý útočník, který ligu vyhrál už počtvrté.Dvakrát s Plzní, dvakrát se Slavií.
Stanislav Tecl - čtyřnásobný mistr ligy. Jak vám to zní?
Je to hezké, samozřejmě. Ale trochu mi to kazí fakt, že jsem byl zraněný. A týmu jsem k titulu tolik nepomohl.
Takže cítíte, že vybojovat ligové prvenství přímo na hřišti je zkrátka něco úplně jiného?
Jednoznačně. Tak to stoprocentně je. I kdyby člověk nechtěl, vnitřně cítí, že jeho zásluha na vítězství není až taková.
Na druhou stranu: nedávno jsem mluvil s vaším spoluhráčem Lukášem Masopustem a ten mi tvrdil, že sledovat fotbal z tribuny je psychicky daleko náročnější. Vy jste si, kvůli operovanému kolennímu vazu, tento pohled užil až příliš často.
To je fakt. Je to blbé, ale k fotbalu to prostě někdy patří. Já jsem si i na tribuně zápasy užil. Měl jsem možnost nahlédnout na utkání z trošku jiné stránky.
Baník Ostrava - SlaviaFinále poháru sledujte od 19.15 online. |
Jako hráč jste přitom přišel o atraktivní bitvy Evropské ligy proti Seville nebo Chelsea.
Bylo to nepříjemné, ale já jsem s tím byl smířený. Opravdu jsem si ty zápasy užil i tak. Protože třeba domácí duel se Sevillou byl neskutečný. To byl zážitek i na tribuně. Takže na to budu vzpomínat, i když jsem nehrál.
Lukáš mi na vás „práskl“, že pokud by to situace vyžadovala, mohl byste teoreticky na konci sezony nastoupit. Jak to s vámi tedy vypadá?
Ano, bylo to teoreticky možné. Dá se říct, že jsem zdravý. A spíš se čekalo, jestli půjdu do zápasu, nebo zvolíme jistotu a můj návrat necháme na další sezonu, kdy se budu moct připravit a dotrénovat. Takhle za syrova ani člověk neví, jak by v zápase vypadal. A nestálo to za to, abych ze sebe za každou cenu dělal troubu.
Cítíte na sobě, že dlouhé zápasové manko by bylo znát?
Asi nejtěžší je vypustit to z hlavy. Člověk, i když nechce, si nohu stále podvědomě hlídá. I když se tomu bráním, tak v hlavě je to, že noha byla špatná. Stále nad tím přemýšlím, když dělám nějaký pohyb. Zkrátka určitě o tom vím, že jsem po operaci. Na těle už to ani tak poznat nejde, spíš ta psychika...
Takže bude důležité při letní přípravě znovu přepnout do módu zdravý hráč?
Určitě. Přes dovolenou budu moct něco udělat, abych se dostal na nějakou úroveň. A pak bude důležité přetrpět přípravu, která mě bude asi hodně bolet, po tom co jsem byl dlouho mimo. Ale jedině tak se můžu dostat zpátky na level, který bych chtěl.
V létě vás pak čeká další důležitá práce: kvalifikovat se do Ligy mistrů.
Budou to znovu největší zápasy našich kariér (usmívá se).
Připravuje se na ně člověk nějak zvlášť?
Je lepší se připravovat úplně normálně, jako na každý jiný zápas. Věřím, že se nachystáme tak, jako teď na Baník nebo týmy, se kterými hrajeme v lize. Znát a cítit je to spíš až v den zápasu, kdy napětí a koncentrace jsou daleko větší, než když člověk hraje třeba s Příbramí.
Vraťme se ještě na chvíli k titulům: vy jste vybojoval čtyři, ale vždy jen v liché roky (2013 a 2015 s Plzní, 2017 a 2019 se Slavií). Takže další triumf máme čekat za dva roky?
My jsme se o tom bavili s Lukášem Masopustem, když jsme jeli z Ostravy. A říkali jsme si, že by bylo pěkné, kdybychom udělali hattrick. Takže náš cíl je jasný: získat mistrovský titul tři roky po sobě.
Dají se vůbec prvenství s Plzní a Slavií nějak porovnávat?
Asi ne. Každý titul je hrozně krásný, ale ke každému vedla cesta trošku jinak. Je to prostě složité. Teď k tomu navíc přibyla nadstavba, takže se to ještě ztížilo. A myslím, že bude sezonu od sezony stále těžší titul získat.
