V jedenadvaceti hrál Štajner fotbal na vesnici za pivo a párek, ve třiceti se dostane na mistrovství světa. Ve fotbale není nic většího než světový šampionát.
"Pravda, je to trochu zvláštní, ale nejsem sám. Honza Koller ve dvaceti pořádný fotbal taky nehrál."
Jeho spoluhráč z reprezentačního útoku ve dvaadvaceti sice nakoukl do áčka Sparty, ale kariéru udělal až později v zahraničí. A dnes už je nejlepším střelcem reprezentační historie.
Štajner ve dvaceti naskočil za Slavii do čtvrtfinálové odvety Poháru UEFA a byl u postupového gólu AS Řím.
Ale pak to s ním šlo z kopce. "Byl jsem v podstatě hráč slávistického béčka a poslali mě na hostování do Budějovic. Ale ty mě za tři týdny vrátily," vzpomíná.
A tak začala jeho anabáze na vesnici nedaleko Prahy.
"Kamarádi z béčka šli do Louňovic, tak jsem si tam dvakrát zatrénoval. A pak mi nabídli, jestli bych k nim nešel taky. A bylo to."
Fotbalem ve středočeské 1.A třídě se Štajner bavil. Nemusel tvrdě trénovat, po zápase se chodilo na pivo, které měl vždycky rád. "Prostě pohoda, zahrál jsem si tam parádní fotbálek a měl spoustu volna. Trénovali jsme dvakrát týdně a o víkendu byl zápas," vzpomíná.
Po sezoně se vrátil do slavistické juniorky, odkud po půl roce zamířil do druholigového Mostu.
"To byl pro mě hodně důležité. Potřeboval jsem se dostat nahoru, někde se ukázat."
V Mostě strávil dva roky, následoval přestup do Liberce, kde se byl jedním ze strůjců mistrovského titulu.
"Liberec mi pomohl asi nejvíc, dostal jsem se do ciziny i do reprezentace."
Jenže nepovedené hostování ve Spartě na jaře 2004 ho vrátilo zpátky, Štajner z národního mužstva vypadl a přišel o mistrovství Evropy v Portugalsku.
"Ve Spartě mi to nevyšlo, bylo všechno špatně. Ale že bych litoval? To ne, z nepříjemných věcí se člověk poučí. Dá se říct, že mi to i pomohlo," poznamenal útočník.
Vrátil se do Německa a znovu to byl ten Štajner z Liberce. "Už jsem uměl řeč, přišel nový trenér," vyjmenoval důvody, které ho dostaly zase nahoru.
A do Hannoveru znovu začaly chodit reprezentační pozvánky.
"I když jsem byl v Louňovicích, tak jsem věděl, že se fotbalem stejně budu živit. Věřil jsem ve své síly. Ale přiznávám, mistrovství světa byl tenkrát jen sen."
