Tam nečekaně přestoupil z německého Neugersdorfu, a zásadně přispěl týmu k suverénnímu triumfu v krajském přeboru a historickému postupu do divize.
„Mě hlavně fotbal bavil vždycky. Já jsem nedělal rozdíly, jestli hraju krajský přebor, I.A třídu nebo bundesligu. Prostě mě to baví dál i v Chrastavě a fotbal budu hrát, dokud budu moct,“ tvrdil s životní filozofií sobě vlastní nestárnoucí fotbalový básník Jiří Štajner, který sice před dvěma týdny oslavil kulaté čtyřicátiny, ale na trávníku to není znát a fanoušci jsou z jeho kousků stále unešeni.
Do Chrastavy jste přišel vloni v dubnu během jarní části. Skončili jste v přeboru druzí a už se rýsoval postup do divize. Ten ale vyšel až letos, jak se tým od té doby změnil?
Pokud jde o kádr, tak vlastně skoro vůbec. Změna byla akorát v tom, že jsme se zlepšili a vyhrávali ty zápasy, které jsme třeba v minulé sezoně nezvládali.
V čem byla hlavně síla Chrastavy?
V tom, že kostra týmu už je spolu hodně dlouho a taky že je tady spousta mladých kluků, kteří fotbalově dorůstají a jdou nahoru.
A v čem ještě? V této sezoně jste soupeře jasně převyšovali o několik tříd, rozdávali jste debakly, prohráli jen jediný zápas...
... spoustu týmů jsme prostě přehrávali díky tomu, že jsme chodili víc trénovat. To se projevilo na hře a přece jen i na fyzičce, kterou jsme měli o trochu lepší než ty mančafty, ve kterých se hráči scházeli třeba jednou v týdnu.
O vašem jasném prvenství se rozhodlo už dlouho před koncem sezony. Čím to, že jste přesto pořád chtěli střílet víc a víc gólů? V posledních kolech jste jich dali Železnému Brodu sedm, Frýdlantu devět a Hejnicím na závěr dokonce sedmnáct.
Pořád nás určitě bavilo tlačit se dopředu a ze střílení gólů jsme měli pořád radost. Je ale také fakt, že motivací byla soutěž o nejofenzivnější tým České republiky ve Sportu, kterou už sice nakonec nevyhrajeme, ale ty góly jsme si užívali.
Jak byste celkově zhodnotil hru Chrastavy?
Třeba na začátku jarní části jsme nehráli nějak super, ale přesto jsme dokázali některé ty zápasy o gól vyhrát. Celkově jsme se snažili hrát fotbal odzadu, přihrávat si, držet míč a vepředu to zúročovat. O tom, že nám to šlo, jasně hovoří čtyřicet pět vstřelených gólů Kuby Beneše, což je na krajský přebor hodně. Prostě jsme měli vepředu střelce, který ty šance proměňoval.
Na podzim jste mu dobře sekundoval, dal jste dvanáct gólů, ale na jaře jste při ofenzivních manévrech vašeho mužstva už žádný další nepřidal. Čím to bylo?
No, na jaře už jsem se trochu zatáhnul, ale také jsem laboroval s lýtkem a v pár zápasech jsem nebyl úplně stoprocentně zdravotně v pořádku. Spíš jsem se proto snažil být vzadu a nikde jsem nelítal. Ale mně tohle nevadí, zase jsem na spoustu gólů nahrál. Vlastně všichni kluci vepředu měli hodně gólů a nahrávek.
S Libercem jste zažil dva tituly, dlouho jste hrál v bundeslize, jaké je to teď hrát v Chrastavě?
Já jsem tuhle domáckou rodinnou atmosféru, kdy si po zápase nebo po tréninku sedneme s klukama na pivko, zažíval někdy před dvaceti lety v I.A třídě v Louňovicích. To já mám rád. Určitě je hezké, když se v těchto nižších soutěžích drží parta a vyhrává se. Parta je v každé soutěži základ úspěchu.
V nové sezoně vás čeká divize, nestraší vás příklad Semil, které byly vloni před vámi v přeboru první a teď dohrávají divizi s ostudou na posledním místě?
Tak podle mě nedopadneme. Tam to bylo trošku jinak než je to u nás teď. My bychom měli zůstat v týmu všichni a i když třeba párkrát prohrajeme, tak věřím, že to udržíme na té úrovni jako dosud, kdy jsme vyhrávali. Třeba v zimní přípravě jsme hráli s divizními mančafty, některé jsme i přehrávali, takže střed tabulky by určitě reálný být mohl.
Když jste končil s ligou v Boleslavi, čekal jste, že se vaše kariéra nakonec přesune do přeboru a teď i do divize?
Takhle jsem to neplánoval. Dřív jsem měl myšlenku, že si to dohraju v Nové Vsi, protože tam byla také super parta kluků, ale bohužel to tam skončilo. Tak jsem začal jezdit na zápasy chrastavských kluků a říkal jsem si, že by to bylo hezké dohrát tady. Už i z toho důvodu, že je tu hezké hřiště, protože určitě bych nikdy nechtěl končit na nějakém špatném trávníku. Nečekal jsem, že ten příchod do Chrastavy bude tak brzy, ale jsem moc rád, že to tak dopadlo.
Chrastavská jízda: jediná porážka a pět gólů na zápasFotbalisté Chrastavy zažili v krajském přeboru neskutečnou sezonu a jejich nadvláda byla naprosto drtivá. Vyhráli 25 z 26 zápasů, soupeřům nastříleli celkem 128 gólů a i díky finanční podpoře města si poprvé zahrají divizi. Vzestup fotbalového klubu Spartak Chrastava připomíná pohádkový příběh. V roce 2010 přišel po ničivé povodni o hřiště a dvě sezony musel hrát ve vyhnanství. Po kompletní rekonstrukci trávníku a zázemí stadionu však nastartovali fotbalisté z šestitisícového města raketovou jízdu. Suverénně vyhráli I.B třídu, následně i I.A třídu, jako nováček skončili v předchozím ročníku krajského přeboru druzí a letos už neměli v soutěži sobě rovného soupeře. Několik kol před koncem si zajistili prvenství a i díky podpoře 400 tisíc korun od městského zastupitelstva budou v nové sezoně bojovat v divizi, čtvrté nejvyšší republikové soutěži. „Naše heslo je Chrastava hraje srdcem, takže ti kluci hrají neustále zadarmo. Za párek a pivko, jak se říká. Základem úspěchů je tady proto hlavně dobrá parta,“ tvrdí Petr Rozmajzl, předseda klubu. „Kluci jsou spolu dlouho a drží pohromadě. Máme tady tři čtvrtiny odchovanců, kteří třeba někdy odešli na nějaká hostování, ale vrátili se.“ Klíčovým tahem bylo angažování dvou osobností, které patří mezi legendy libereckého fotbalu a svými zkušenostmi přesahují úroveň krajského přeboru: tým vede trenérský odborník Josef Petřík a hru diriguje fotbalový básník Jiří Štajner. „Ono chvíli trvá přesvědčit hráče o své filozofii, odstranit některé špatné návyky a vybudovat nové myšlení. Jsem moc rád, že jsem v Chrastavě našel partu hráčů, kteří se chtěli zlepšovat. O mně se ví, že dám hodně na trénink, podařilo se mi je přesvědčit, oni se podřídili a to byl základ,“ těší kouče Josefa Petříka. „Pokud jde o Jirku Štajnera, má na tom samozřejmě velkou zásluhu. Byl velkým impulzem pro všechny v klubu a hlavně pro fanoušky. Dokáže dát hře smysl, pořád je to vynikající fotbalista a pořád je u něho na co se koukat.“ O drtivé nadvládě Chrastavských v sezoně svědčí i řeč statistik. Ztratili pouhé tři body za prohru paradoxně v Hejnicích, které ve svém závěrečném zápase doma vypráskali senzačně 17:2. Celkem dali 128 gólů, což činí impozantní průměr pěti branek na zápas. Mety 75 bodů a 128 gólů jsou nové historické rekordy libereckého krajského přeboru. Spartak už si poslední kolo předehrál a v tabulce má před druhými Sedmihorkami, které mají ještě utkání k dobru, náskok propastných 20 bodů. „Hráli jsme ofenzivní fotbal, který mám rád, také hráči si ho vzali za svůj, a proto vznikaly ty divoké výsledky. Třeba na konci zápasu s Hejnicemi už útočili úplně všichni. Trhali jsme rekordy a na náš fotbal chodilo spousta lidí,“ přiblížil Josef Petřík. Nabízí se ale otázka, jak tým zareaguje na výrazně vyšší kvalitu soupeřů v divizi. Dobrou zprávou pro Spartak je, že stěžejní kostra sestavy by měla zůstat pohromadě. „Od všech hráčů mám příslib, že nikdo v současné době nepodepíše nikam přestupní lístek,“ potvrdil Petr Rozmajzl. |
