Byl to váš životní rok?
To ne. Spíš roztěkaný rok, plný změn. V Sheffieldu jsem konec jara neodchytal kvůli zranění ramene, pak přišlo nešťastné Euro, stěhování do Brescie. Pomalu půl roku jsem letos prožil v cizině bez rodiny. Se Sheffieldem jsme sestoupili z Premier League a teď s Brescií se taky motáme vzadu.
Tak jakpak životní rok? Ale gólmansky se vám vedlo dobře, ne?
Celkem ano, i když ve čtyřiadevadesátém roce to bylo ještě lepší. V Newcastlu mě vyhlásili hráčem roku a doma v Čechách jsem byl třetí ve Fotbalistovi roku a poprvé mě nechali chytat za nároďák.
Jak se vám líbí v Brescii?
Postupně si s rodinou zvykáme.
Neříkáte to s nadšením. Nemrzí vás, že jste si vybral klub, který hraje o záchranu?
Ale ne. Víte, deset let v Anglii mi stačilo, potřeboval jsem změnu. Ta je dost prudká, protože Itálie je divočina. Všechno se prožívá, zveličuje, všechno tu funguje jako dvojitý bumerang. Když uděláte něco špatně, tak je to dvakrát špatné.
Ale vám se daří.
Snad se to dá říct. Moc gólů nedostáváme, ale hůř je dáváme. Slavný Roberto Baggio, kterého před ligou koupili, nedal ani jeden.
Jak se vedle takové hvězdy ostatním hraje?
Výborně, protože je to fajnový kluk. Fanoušci z něj šílí, píše se o něm víc než o celé Brescii, ale on je taková klidná hvězda.
Na co se vám v Itálii těžko zvyká?
Atmosféra na stadionech je divná, tady nejsou diváci pět metrů od hřiště jako v Anglii. Doma v Brescii je mám čtyřicet metrů za brankou. To je pro hráče hrozné, ale gólmani mají klid. Lidi házejí dělobuchy, mince, už dvakrát jsem zažil přerušený zápas a v Reggině ho rozhodčí radši o pět minut zkrátil, protože na hřiště už létaly utržené sedačky i lahve.
Zachytáte si v Itálii hodně?
Jako nikdy v životě. To se nedá srovnat s nároďákem, kde mám pět zákroků za zápas. V Brescii mi jich napočítají kolem dvaceti.
V takovou chvíli gólman spíš vynikne.
Anebo má děsný pocit, když dostane hloupý gól. Hráli jsme s AS Řím, já dostal čtyři, z toho tři od Batistuty. Samé dorážky nebo od tyčí. To si gólman připadá zbytečný.
Trenér Mazzone v létě prohlásil, že by nikdy nevzal gólmana z ciziny, ale u vás udělal výjimku, protože vás obdivoval.
Brankář musí zezadu dirigovat, umět řeč. Já už těch důležitých patnáct italských slovíček zvládnu. Mazzone je perfekcionista, dva týdny dopředu máme nalinkované, víme, co nás kterou hodinu čeká. Je zažraný do fotbalu. Ze stadionu jede na hotel, kde bydlí, a hned si pustí fotbal v televizi.
Jak vám bude, pokud Brescia sestoupí?
To se nesmí stát. Nechci se jinam stěhovat, mám smlouvu na tři roky, ale jen pro první ligu.
Změnil jste se za půl roku v Itálii?
Chtěli mě předělat. Doktor mě nutil, abych zhubnul o tři kila. Já se bránil. Vážím devadesát šest, cítím se skvěle, mám sílu. Nakonec jsem všechny přesvědčil.
Co je důležité ve vašem věku, abyste si udržel formu?
Kdysi jsem strašně moc trénoval, ale to už je pryč. Kdybych si dával takovou nálož jako před lety, tak dneska lezu s čenichem při zemi. Už umím odpočívat.
I víc spát? Vždy jste byl pověstný, že ponocujete.
Pořád usínám v jednu ve dvě v noci. Ale když přijdu večer z tréninku, nejradši bych sebou na dvě hodiny prásknul. To se mi dřív nestávalo.
