Galešič, rodák z bosenské Banja Luky, kterou během občanské války v letech 1991 až 1995 zcela ovládli Srbové a město je nyní metropolí Republiky srbské v Bosně a Hercegovině, se během tří týdnů ve Splitu setkal s projevy nenávisti ze strany fanoušků.
"Bylo to hrozné, uráželi mě osobně i na facebooku, nazývali mě srbským četníkem a hrobařem (přezdívka fanoušků bělehradského Partizanu - pozn. red.), protože jsem jednou byl na zkoušce v Partizanu a neskrývám, že jsem jeho příznivcem. Všechno vyvrcholilo na soustředění Hajduku ve Slovinsku, kdy mi při posledním přípravném utkání fanoušci znovu vyhrožovali a nadávali," přiblížil Galešič pro chorvatský list 24 hodin.
"Proto jsem se rozhodl pro odchod, děkuji vedení Hajduku, že mi vyšlo vstříc. Sám bych ty urážky snad unesl, ale nechtěl jsem, aby kvůli mně trpěly klub a město. V Hajduku mě přitom hráči i funkcionáři přijali bezvadně, na to budu vzpomínat rád, a na všechno ostatní se pokusím zapomenout," dodal Galešič, odchovanec klubu Borac Banja Luka, který před příchodem do Splitu oblékal dresy belgického Beerschotu a slovinských týmů Koperu a Gorice.
Předseda Hajduku Marin Brbič byl stručný. "Když si hráč přeje odejít a uvede takový důvod, nezbyde vám příliš prostoru pro manévrování. Prostě mu musíte vyjít vstříc," pravil.
Srbské deníky o události informují na malém prostoru, o to obšírnější jsou internetové diskuse. "Chorvat Robert Prosinečki byl několik let trenérem Crvene zvezdy, a nikdo mu neřekl ani popel. Chorvatský fotbalista Barič teď posílil Vojvodinu Novi Sad a přijali jej hezky, Simič chytal v Jagodině, Burič hrál za Radnički Kragujevac a neměli žádné problémy. Můžete křičet do světa od rána do večera, že jste v Evropské unii - my v ní nejsme, ale umíme se chovat," vzkázal fanouškům Hajduku (Chorvatům) v diskusi na internetových stránkách deníku Večernje novosti čtenář pod značkou Já.
