Ne, ani v tuhle chvíli Petar Aleksijevič nedostane šanci. Mezi tyčemi se objevil, až když selhala i slovenská posila Martin Trančík.
"Když se ohlédnu, tak Petar mohl dostat šanci dřív. Ale kdo mohl tušit, že čtyřiatřicetiletý frajer, který má za sebou ligovou kariéru v mnoha týmech, takovým způsobem selže," hněvá se trenér HFK Miroslav Kouřil na Trančíka.
"Určitě jsem byl zklamaný. Ale bylo to rozhodnutí vedení klubu, a to ze svých důvodů, kterémi osobně nejsou moc známé, mi nevěří a nevěřilo Vojtovi Šromovi, který se s tím popasoval dobře," krčí rameny Aleksijevič. "Došlo na lámání chleba, nebál jsem se toho a myslím, že jsem obstál."
Nejen to. V sobotu proti Čáslavi vychytal nulu. Ačkoliv jeho spoluhráči gól nedali a de facto se odsoudili k sestupu, zkušený Srb neskrýval radost ze svého výkonu.
"Remíza pro nás neznamená nic, nula pro mě osobně moc. Od loňského léta dělám v Holici jen trenéra gólmanů, takže ani netrénuji. Svůj výkon jsem odmakal na sto padesát procent, protože ani fyzicky na tom nejsem dobře," přiznává. "Musíme se orientovat na třetí ligu a rychle se vrátit."
I v kritické situaci klubu z olomouckého předměstí se Aleksijevič těšil, až si zase zahraje v profesionální soutěži. "Opravdu jsem se těšil hodně, i když jsem věděl, že nejsem připravený. Chtěl jsem klukům pomoct, protože vím, že na druhou ligu mají a nezaslouží si spadnout," domnívá se. "Kdybychom byli odvážní jako s Čáslaví, tak bychom nebyli tam, kde jsme."
Proti aspirantovi na postup do nejvyšší soutěže předvedl dva těžší zákroky a kromě jednoho podběhnutí centru byste na něm dlouhou absenci nepoznali.
Odměnou mu byla slova uznání a čisté konto. Nulu po utkání věnoval svému tátovi, který před měsícem umřel. "Pro mě osobně znamená nula hodně, protože jsem chytal hlavně pro svého otce. Myslel jsem jen na něj," svěřil se.
"Nulu věnuji tam nahoru."
Na svého syna by byl v sobotu jistě hrdý.
