"Ale takhle já to neberu, pořád ještě se považuju spíš za nováčka," usmívá se osmadvacetiletý levonohý záložník. "No, možná už jsem v nároďáku tak trochu oťukaný."
Když se stal trenérem české reprezentace František Straka, hráč Zenitu Petrohrad si prý říkal, že by si na něj vzpomenout mohl.
"Trenér mi pak telefonoval, já jsem se od zranění v kvalifikaci ve Slovinsku uzdravil, operace nosu už je taky za mnou, cítím se naprosto fit a na zápas se těším," poznamenal Šírl.
Jeho koleno už je v pořádku, když už musel mít pauzu kvůli němu, podstoupil i operaci nosu.
Učil se dýchat nosem
"Asi půldruhého roku jsem prostě nedýchal nosem, protože se mi ho úplně ucpaly polypy. Tak jsem si ten zákrok vyjednal po tom posledním kvalifikačním dvojzápase, protože kvůli zraněnému kolenu jsem stejně na hřiště nemohl. Takže jsem tehdy zabil dvě mouchy jednou ranou."
Vzápětí Šírl přidá: "Vlastně jsem ty mouchy zabil tři, protože kolem té operace nosu jsem se seznámil s mou nynější přítelkyní. Je z Karlových Varů a jedna z mých prvních otázek při seznámení byla, jestli nemá něco společného s karlovarskou ruskou mafií. Naštěstí ne, je to moc příjemná česká studentka."
A ten nos?
"Musel jsem se znovu učit dýchat. Tedy tím nosem. Po operaci mi řekli, abych se nosem zkusil nadechnout, a já nevěděl, jak se to dělá. A konečně už taky mám čich, cítím dobré jídlo, kytky a i se zavřenýma očima bych poznal, že jsem v provoněné koupelně."
Šírl si pochvaloval i úterní jablonecký trénink.
Kouč Straka se na tréninku nešetřil
"Když přijde nový kouč, je trénink vždycky oživením. Tím spíš, že Straka dělal skoro všechno s náma a pustil se i do závěrečné hry na dvě branky. Rozdali jsme si to staří proti mladým, bohužel, k vítězství jsme museli pogratulovat mladým."
Trenér si dal poločas za ty starší a když má Šírl říct, jestli by se Straka neztratil ani v páteční sestavě národního mužstva proti Maltě, se šibalským úsměvem říká:
"Jeden takový hráč se těmi deseti zbývajícími dá nahradit vždycky. Ale teď vážně, trenér Straka na hřišti docela stíhal a já nepamatuju, že by se někdy nějaký kouč takhle na hřišti ukázal. Možná tak někdy v dorostu."
Lidová zábava to nebyla
Když zmíníme, že podle Straky měl být úterní trénink i zábavou pro fanoušky, Šírl pobaveně přidává:
"Pravda, lidi, co se na nás přišli podívat, museli být spokojení. Někteří tu družbu ale přeháněli. Třeba jeden pán šel až do hřiště a kliďánko si nás zblízka fotil ve chvílích, když jsme v hloučku dostávali od trenéra nějaké taktické pokyny. Tak toho fanouška jsme museli upozornit, že až taková lidová zábava náš trénink opravdu není."
Šírl se v obměněném národním mužstvu cítí znamenitě.
Na otázku, zda je dnes rád, že bezprostředně po posledním reprezentačním srazu nešel pařit k Ševci Matoušovi, se mu ale odpovídat nechce. Až po chvíli přizná: "Tak to určitě."
Hned ale na spoluhráče z reprezentace vzpomene dalšími větami: "Myslím, že až se koncem června zvolí nové vedení fotbalového svazu, měli by si někdo s těmi potrestanými hráči sednout. Ta záležitost se s nimi musí probrat a jsem pro, aby se do reprezentace vrátili."
Že má Šírl v téhle inovované reprezentační partě moc dobrou náladu, o tom svědčí i jeho odpověď na poslední otázku.
Když už se vám líp dýchá, měl byste také líp hrát, je to tak?
"Asi by to tak být mělo. Ale já zatím registruju jen to lepší dýchání."
