Co se dělo po zápase v kabině?
Byla tam samozřejmě euforie. Ne že bychom to nečekali, vezli jsme sem nějaký výsledek, ale nezačali jsme vůbec dobře. Pak jsme přešli ze tří obránců na čtyři, což bylo to hlavní. Dokázali jsme chodit do soubojů a získávali jsme odražené míče. To byl klíč. Do té doby jsme se zbytečně zatahovali.
Věřili jste o přestávce, že odvetu zvládnete?
Začátek byl trošku v poplachu, bylo tam dost situací, které fakt smrděly gólem. Ale kolem třicáté minuty jsme se nějak srovnali a věřili jsme, že postoupíme.
Kdy vám bylo jasné, že už postup nepustíte?
Myslím, že to zpečetilo jejich vyloučení. Už první gól nás nabudil, pokračovali jsme v zápase mnohem lépe. A druhý to definitivně rozhodl. Jsme mezi šestnácti nejlepšími v Evropské lize a těšíme se na los.
Koho byste si v osmifinále přál?
Ani nevím, kdo postoupil. Chtěl bych Manchester, ale to je v tuto chvíli asi jedno. Teď už je tam všechno veliký, ne? Sparta mezi šestnácti ještě nikdy nebyla, takže je to historický úspěch klubu, toho si všichni vážíme. A dvojzápas, který nás čeká, je pro nás obrovský bonus.
Je to i důkaz toho, že třeba oproti loňskému létu tým vyzrává, že je odolnější?
I když tentokrát Krasnodar nějaké šance měl, celý mančaft pracoval dobře, bránili jsme, o čemž svědčí, že jsme nedostali gól. A jestli jsme vyzráli? Určitě jo, zase jsme o rok starší, pomohlo nám, že máme v mančaftu kluky, kteří jsou v reprezentaci, hrajeme prostě těžké zápasy.
