"My se občas scházíme. Když zbyde čas a potkáme se ještě k tomu na hřišti, je to příjemné," líbí se to 38letému obránci či záložníkovi.
Když mu na mobilu bliklo Sieglovo číslo a pak si vyslechl jeho žádost o pomoc, neměl s tím problém. "Sice jsem dlouho nehrál, ale když mě oslovil Horst, hned jsem se nechal zaregistrovat," líčí svůj nástup.
"Ale hlavně jsem trenér a pracovní povinnosti jsou přednější. Tohle je zábava," tvrdí Šmejkal, který dělá asistenta v prvoligových Bohemians Praha. "Působil jsem ve Slavii u mládeže, odkud si mě trenér Urban vytáhl do Bohemky. Jsem tam od léta a poměrně se držíme."
Plzeňský odchovanec Šmejkal se nejvíc proslavil právě v pražské Slavii. A teď sedí v šatně se třemi kovanými sparťany: kromě Siegla ještě s Michalem Horňákem a Zdeňkem Svobodou. "To víte, že si rýpnou. Bývalo to, když jsme proti sobě hrávali, a je to i teď. Ale všechno je v duchu legrace," nezlobí se.
Když Šmejkal nastoupil minulou neděli poprvé za Blšany proti Toužimi, byla to pro něj výjimečná událost. "Vždyť já soutěžní utkání nehrál tři čtyři roky! Naposledy jsem šťouchal I. B třídu za Tuchoměřice, vesničku u pražského letiště. Jenže pracovně mi to tehdy taky nevycházelo," povzdychl si. Obnovená premiéra ho stála kupu sil: "Měl jsem toho plný zuby, to je jasný."
Nastoupil na levém kraji obrany. "Během kariéry jsem hrával levého záložníka i beka, to je v dnešním fotbalu prakticky to samé."
Byť je i on, stejně jako většina přátel v blšanské kabině, trenérem, místo v sestavě si nevybíral. "Tady je přirozený respekt k druhému. Trénuje Pepa Němec a všechno je v pořádku. Přišel a řekl: Budeš hrát tady, jestli ne, jdi. A já chci hrát," culí se Šmejkal.
