Ve čtvrtek po poledni převzal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Česka. Do salónku v restauraci na Kavčích horách v Praze přišel ve světlých riflích a modrém sportovním triku.
Objednal si kávu, nadšeně mluvil o úterním vítězstvím Sparty nad Panathinaikosem a pak přes půlhodiny vyprávěl.
"Jsem dva měsíce na dovolené a zatím pořád čekám, jestli mi fotbal bude chybět. Čekám, kdy přijde den, že doma budu k neudržení. Zatím jsem v klidu a v pohodě. Jen, aby to nepřišlo pozdě," prohlásil Nedvěd.
Kdy se tedy rozhodnete definitivně?
Je těžké říct konkrétní datum, ale chci mít jasno do první poloviny srpna. To už bych potřeboval s někým trénovat a hrát. Čím dřív se rozhodnu, tím líp.
Jak často o pokračování kariéry přemýšlíte?
Doma si užívám děti, rodinu, ale ty myšlenky se mi vrací skoro každý druhý den. Chodím si zaběhat, trénuju se Skalnou. Nejde na fotbal nemyslet, ale pořád nejsem přesvědčený, že se vrátím.
Dnes jste převzal trofej pro nejlepšího fotbalistu země. To je přece jasný signál, že pořád na špičkový fotbal máte.
Ale taky si můžu říct, že bych měl končit v dobrém. Proč bych se nemohl loučit Zlatým míčem? Musím totiž brát ohled na zdraví, vždyť za měsíc mi bude sedmatřicet. Po sezoně jsem byl hodně unavený, odehrál jsem hodně zápasů, hodně minut, to v mém věku není běžné. Potřeboval jsem dovolenou a teď se až bojím, že když zůstanu bez fotbalu, jak to bude v životě dál. Jenže to poznám až za pár měsíců, ale rozhodnout se musím co nejdřív. Jo, nemám to jednoduché.
Poslední nabídka, ke které jste se vyjádřil a nakonec ji odmítl, byla z Interu Milán. Máte něco dalšího konkrétního?
Mám konkrétní nabídky ze všech koutů, záleží jen na mně. Už to nemůžu moc protahovat. Když jsem říkal trenéru Mourinhovi z Interu ne, bylo to pro mě těžké. Měl jasné a správné argumenty, proč bych tam měl jít. Ale cítil jsem, že Ligu mistrů nemůžu vyhrát v jiném klubu než v Juventusu. To se mi nepovedlo, tak jsem to v Itálii v jiním dresu nechtěl zkoušet.
Do Ligy mistrů nadějně vykročila podceňovaná Sparta, kde jste strávil také výborné roky. Nelákalo by vás tuto elitní soutěž hrát za ní?
Cestu do Ligy mistrů mají sparťani ještě dlouhou, ale samozřejmě zvážit jde všechno. Ale zatím mě k dnešnímu dni nikdo neoslovil. A navíc jsem v Česku jen na dovolené, po ní se s rodinou vracím do Itálie.
A viděl jste zápas s Panathinaikosem?
Nejdřív jsem se dívat nechtěl, aby mě to moc nelákalo, ale samozřejmě jsem zápas viděl. Sparta mě moc překvapila a taky potěšila. Hrála fakt dobře. Výsledek je dobrý, jen škoda gólu, co dostala.
Byl byste schopný po dovolené okamžitě do utkání nastoupit?
To bych nebyl, to vím určitě. Jsem takový diesel, rozjíždím se pomalu. Není jednoduché mít dva měsíce dovolenou a pak hned hrát.
Už dřív jste říkal, že pokud byste pokračoval, tak by to nebylo v Itálii, nejspíš ani v Evropě. Pak už zbývá arabský svět nebo Spojené státy.
V Itálii bych už hrát nechtěl, to platí. Spíš jsem zvažoval nabídku od Juventusu, kde jsem si mohl vybrat jakoukoli funkci. Pořád mě přemlouvá nový trenér Ferrara, s kterým jsem ještě hrál, abych mu pomáhal. Počítá, že 20. srpna k němu nastoupím.
Láká vás trenéřina?
Myslím si, že jo. Nějaké zkušenosti jsme během kariéry získal, navíc by to pro mě bylo přirozené.
A ty Spojené státy?
V Americe by se asi líbilo rodině, jiný životní styl, kultura. Ale k fotbalu tam patří i dlouhá náročná cestování, delší soustředění, je to náročné.
A když rodina, děti i vaše paní, řeknou: Chceme do Ameriky?
Rodina vždycky následuje mě. Půjde tam, kde se rozhodnu hrát. Ale je jasné, že chci pro ně to nejlepší, musím myslet hlavně na ni. Když se rozhodnu pokračovat, rok dva, život se nám nezmění.Jestli skončím teď, nebo až potom, to rodina moc neřeší.
Může se změnit vaše rozhodnutí o návratu do národního mužstva?
Není tajemstvím, že jsem se s trenérem Ivanem Haškem sešel. Slíbil jsem, že o tom budu přemýšlet. Ale nejdřív musím začít hrát fotbal za klub a pak myslet na reprezentaci. Obráceně to nejde. Ale když připustím, že někde hrát budu, tak šance reprezentovat by byla větší.
Pokud byste se vrátil, tak pro Slováky, s kterými Česko hraje v září klíčový zápas v kvalifikaci o postup na mistrovství světa, by to byl asi obrovský šok.
To by bylo šok pro všechny.
Vzpomínáte na jaro 1995, kdy návratem na hřiště v derby na Slavii šokoval sparťan Chovanec, který v té době už byl manažerem?
Jo, jo, na to si vzpomínám moc dobře. Potřebovali jsme vyhrát, ale do poslední minuty to bylo nerozhodně, hráli jsme na Slavii. A já pak rozhodl. Je to jeden z mých nejhezčích fotbalových zážitků.
Mluvil jste s Ivanem Haškem i o jiné roli u národního mužstva?
Ne, řeč byla jen o tom, jestli budu pokračovat na hřišti.
Když tedy pokračovat budete, znamená to automatický návrat do reprezentace?
Takhle se to říct určitě nedá.
Z vicemistrů Evropy z roku 1996 jste vy, Šmicer a Berger jediní, kteří ještě plánují profesionální kariéru. Kdo podle vás vydrží na hřišti nejdéle?
Hlavně je hezký, že držíme, že nám kluby daly šanci. Jinak musím říct, že kluci udělali dobře, že se vrátili domů a předali zkušenosti mladým hráčům.
