Sparta - Dukla 3:0 |
Zatímco se sparťan Josef Šural ve třetí minutě radoval z vedoucí trefy v zápase s Duklou, Srdjan Plavšič, který mu gólovou hlavičku perfektním centrem připravil, rozjel vlastní show. Ruce hezky pod sebe, nohy vymrštit do vzduchu a šup - ukázkový přemet!
„Dělám to od dětství. Vám to přijde divné?“ usmíval se před novináři. „Vždyť to dělá spousta hráčů. Je tedy pravda, že asi jen po gólech a ne po asistencích.“
Plavšič si originální oslavu vychutnal v obou případech. Deset minut po přihrávce přidal i gól a znovu předvedl gymnastickou vložku.
Proti Dukle parádním výkonem dokázal, že pro Spartu může být tahounem, kterého v neveselé době, kdy se krčí až na šestém místě tabulky, tolik potřebuje. Spolu s kapitánem Šuralem byl nejlepší na hřišti a výrazně přispěl k vítězství 3:0.
„Jo, byl to můj nejlepší zápas ve Spartě,“ zubil se po utkání. „Jsem šťastný, že jsem dal gól a na další přihrál. A hlavně, že jsme konečně vyhráli.“
Ano, slovo konečně je na místě. Vždyť do soboty sparťané pětkrát vřadě remizovali, ztratili i skoro vyhrané derby se Slavií, nad kterou ještě dvacet minut před koncem vedli doma 3:0.
Autor druhého gólu Sparty Srdjan Plavšič oslavuje gól.
O zápasy přicházeli ve druhých poločasech, i proti Dukle si chvílemi koledovali. Ale dvě velké soupeřovy šance přežili, v závěru zvýšili na 3:0, a tak si mohl Plavšič uchovat v paměti vydařené odpoledne, během kterého fanoušci dokonce vyvolávali jeho jméno. „Skvělý pocit,“ lebedil si po utkání.
Záložník, jehož agentem je bývalý sparťanský útočník Igor Gluščevič, tak téměř po roce začíná ukazovat, jak moc může být prospěšný. A jaká je pro Spartu škoda, že ho na podzim pod trenérem Stramaccionim nevyužívala častěji. V první polovině sezony naskočil jen do šesti zápasů, od začátku hrál jen v prvním a posledním podzimním kole.
Pořád je chvílemi splašený, sem tam v rychlosti nezkoordinuje pohyb nebo zakončení vyřeší zbrkle.
Ale nedostatky přebíjí Plavšičovy přednosti. Především má v sobě to, co v Česku naprosté většině fotbalistů chybí: umí skvěle vyřešit situace jeden na jednoho. Někdy soupeře prostě přesprintuje, jindy se ho zbaví bleskovou kličkou. V tom je v Česku jedinečný, tím vyniká.
Postavou v lize patří k nejmenším, měří jen 166 centimetrů, proto na něj spoluhráči volají „maličký“. A občas mu předhodí i chytlavou přezdívku, která se chytla ještě v době, kdy nastupoval za Crvenou Zvezdu Bělehrad: Atomový mravenec.
Pro klubovou televizi už si troufl i na rozhovor v češtině, ale před novináři ještě raději využil jako překladatele bosenského spoluhráče Zinedina Mustedanagiče.
„Myslím, že pořád můžeme hrát o druhé místo. Nic není ztracené,“ vzkázal jeho ústy. Ztracené jistě ne, obtížné určitě ano. Pokud ale budou Plavšičovy přemety po gólech i přihrávkách přibývat, bez šance Sparta není.
