Po půlnoci před stadionem Sparty na hráče čekalo několik stovek příznivců a také majitel Daniel Křetínský.
Proměna Sparty. Kotal našel v týmu sílu, o které mnozí pochybovali |
„Oslavy si musíme užít,“ vyzýval po finálovém vítězství 2:1 v Liberci kapitán Bořek Dočkal. „Samozřejmě musíme být rozumní, nemáme čtrnáct dnů na to se dávat dohromady, protože už v neděli zase hrajeme. Klukům jsem ale říkal už před zápasem, že nikdy neví, kdy zase podobná šance přijde. Mluvím z vlastní zkušenosti,“ přidal.
Když mu bylo devatenáct, ještě za Liberec nastoupil do finále poháru právě proti Spartě. Tehdy se šlo do prodloužení a do penalt, v nichž ale Dočkal selhal a radoval se soupeř.
„Už je to strašně dávno, zápas s Libercem jsem kvůli tomu určitě nevnímal nijak speciálně. Bylo příjemné vidět lidi, které odtud znám a se kterými jsem vždycky měl skvělé vztahy, ale hráli jsme o trofej pro Spartu. To bylo nejdůležitější.“
Pro Dočkala to bylo třetí pohárové finále kariéry, znovu po šesti letech. O tom nepovedeném v roce 2008 už byla řeč a o následném úspěchu se Spartou z roku 2014 se toho zase hodně namluvilo a napsalo v posledních dnech.
Právě od té chvíle sparťané čekali na trofej.
„Vnímám tohle vítězství jako nový začátek,“ povídal ve středu před půlnocí. „Už v průběhu jara náš tým ukazoval potenciál. Bylo cítit, že je schopný vyhrávat a předvádět slušný fotbal. Ale samozřejmě, aby dostal sebedůvěru a mohl se posouvat na vyšší level, potřebuje i zážitek jako je tenhle: zvládnout těžký moment ve finále a užít si atmosféru po zisku poháru. To jsou strašně cenné zkušenosti,“ zopakoval Dočkal.
 |
Byla to erupce rudé euforie, když sudí Pavel Královec v Liberci naposledy pískl do píšťalky.
Hráči na sebe naskákali v několika hloučcích, který se po chvíli změnil v jeden. Pak slavili s fanoušky, od kterých je dělila síť brány a policejní těžkooděnci. Jednoho hráče po druhém obcházel i rozesmátý sportovní ředitel Tomáš Rosický, dlouze držel kolem ramen trenéra Kotala.
Sparta na tenhle moment čekala šest roků, i proto si ho teď tak vychutnávala.
Z balkonu stadionu na Letné, kam se veselí po příjezdu ze severu přesunulo, hráči zpívali a ukazovali pohár nedočkavým fanouškům. Někteří pak seběhli dolů mezi ně. Fotili se s nimi, klábosili.
„Jsou to vzpomínky a okamžiky, které si budeme pamatovat celý život mnohem víc než detaily ze zápasu,“ tuší Dočkal. „Proto všem opakuju: pojďme si to užít.“
