Pořád věří majitel Daniel Křetínský, že takzvaná internacionalizace, do které už zbytečně investoval stamiliony, je jediná správná cesta?
Ani druhé pohárové fiasko za sebou jej nepřesvědčilo, že loni na jaře šlápl vedle?
Když končila čtvrteční tryzna se srbskou Suboticí, byl Křetínský očividně ustaraný. A možná už i zoufalý, protože hlavu skrýval do dlaní. Jeho Sparta, ten někdejší hegemon českého fotbalu, který byl zvyklý na Ligu mistrů a vitrínu plnou trofejí, padla v předkole Evropské ligy. Navíc se soupeřem, jehož někteří hráči si vydělávají třeba jen 500 eur měsíčně.
To se pak nedivte, že se na sociálních sítích okamžitě rozjel vtip: „Víte, jaký je rozdíl mezi Spartou a elektrickým proudem?“ „Když vypadne proud, nečekáte to...“
Na letenských tribunách i v kancelářích platí: Jde se z extrému do extrému. Však ve čtvrtek stačilo sledovat, jak se chovali fanoušci. Vzteklí a mnohdy zakuklení chuligáni z kotle vletěli na hřiště, hromovali a házeli si tam rohovým praporkem. Čeho chtěli dosáhnout?
Pět minut se nehrálo, což uškodilo především mužstvu, které ztratilo poslední zbytky energie. Až si Sparta příště bude chtít zahrát poháry, zřejmě to doma bude v prázdné aréně, protože disciplinární komise UEFA je zvyklá takové prohřešky trestat nekompromisně. A nesmíme zapomenout, že Sparta bude ještě platit mastný flastr. Slíbila sice, že tupé hlavy požene k zodpovědnosti a dost možná některým zakáže vstup na stadion, ale fiasko už nenapraví.
A co udělala ta početnější a slušnější část obecenstva?
Po vítězství 2:1, které k postupu nestačilo, sborově a vestoje tleskala. Vyznělo to podivně. Nepatřičně. Skoro smutně. To přece nesedělo ke Spartě, dřív tak pyšné. Jistě, odehrála proti Subotici výbornou odvetu, nastřelila dvakrát tyčku, měla kupu smůly, ale pořád se bavíme o vyřazení ve 2. předkole s podprůměrným soupeřem.
Vážně lidem stačí tak málo? Budou se teď utěšovat tím, že sparťani zabrali, až když jsou po krk v bažině? Vždyť hráči jako Stanciu, Kanga nebo Kaya berou tři miliony korun měsíčně.
V minulých dnech přišel na Spartu dopis, kde si letitý fanda s přezdívkou Krupi slušnou formou postěžoval, že Sparta přestala mít duši, že se změnila spíš na obchodní značku, na firmu.
Jako dlouholetý majitel permanentky, která po loňské tragické sezoně znatelně zdražila, si dovolil napsat: „Neodvážil bych se hodnotit nebo posuzovat obchodní činnost vedení klubu. Nejsem akcionář, tudíž mi to nepřísluší. Nejsem ani obchodní partner či sponzor. I když ani ti zřejmě nebudou současnou situací příliš potěšeni. Osvojuji si ovšem právo hodnotit to, za co si jako divák platím. A s tím nemůžu být spokojený z žádného úhlu pohledu. Hřešíte na náš klubismus. Hřešíte na to, že fanoušci budou na Spartu chodit, i kdyby hrála druhou ligu.“
Kulantně řečeno a zároveň velmi trefné. Sparťanský problém musí vyřešit ti nahoře, aby ti dole měli zase radost.
Dokud majitel Křetínský nezačne Spartu spravovat podobně jako své úspěšné společnosti a nedosadí na manažerská místa správné lidi, nepohne se z místa. Na pochopení měl třináct let. Přesně tak dlouho se Sparta neobjevila v Lize mistrů.
Není jednotná, chybí jí rozum a rozvaha. Na jednu stranu před každou sezonou vyhlašuje, že chce titul, nejlépe i domácí pohár a navrch úspěch v Evropě. Jenže když na všech frontách pohoří, nepoučí se a nepřizná si pravdu. Nanejvýš vyhodí trenéra.
Místo, aby změnila koncepci se vším všudy, byla důsledná a jasně nastavila pravidla, nahodile experimentuje a namlouvá si, že tentokrát už to vyjde. Dvojitý výbuch v předkolech ukázal, že projekt s pracovním názvem internacionalizace je krok vedle. Aspoň tedy v pojetí, jaké zvolila Sparta. Čili nesourodé nákupy pomocníků z ciziny, kteří jsou sice šikovní a vydělají si majlant, ale ochotní bojovat jen někdy.
