Sebedůvěra, která z hráčů čiší navenek, se na hřišti často snadno rozdrolí. Kapitán Lafata se postaví před novináře a zlomeně poví: „Jaký mám pocit z naší hry? Blbej. Jestli jsme v krizi? Asi jo.“
Dva mizerné výkony proti Rostovu byly varováním, po němž přišlo definitivní nedělní vystřízlivění v Jablonci. Potvrzení, že Sparta, která se v závěru podzimu nečekaně nadechla, nadále stagnuje.
Nelepší se, jak sliboval trenér Holoubek na konci minulého roku, kdy poslouchal komplimenty za statečnou hru bez fůry zraněných. Sparta vyhrála těžkou skupinu Evropské ligy, téměř nedostávala góly a v lize se držela na dostřel vedoucí Plzni. Jenže teď bolestně splácí dluhy z dávné i nedávné minulosti.
A že jich je.
Třeba přebujelý aparát. V realizačním týmu je šest! trenérů, k tomu si připočtěte i manažera A-týmu Kováče a vedoucího mužstva Baranka. I oni si jako bývalí reprezentanti jistě řeknou ke sportovní části své. To už je osm lidí.
Jenže kdo je vlastně šéf?
Oficiálně Tomáš Požár, sportovní ředitel a muž, který vlastní profesionální licenci. Tedy papír, kolem nějž toho bylo už spousta napsáno v době „Holoubkomanie“, kdy český fotbal objevoval mladého kouče Davida Holoubka. Ten licenci studuje a Spartu fakticky vede. Požár mu jen poskytuje oficiální krytí. Za Spartu však mluví převážně on.
Je to zmatek, což potvrdil i Lafata, když doufal, že trenér „něco vymyslí“. Měl jen upřesnit, jestli mluví o Holoubkovi nebo Požárovi. Koho tedy myslel? „No... Trenéra, no.“
Bylo očekávatelné, že pokud se Spartě přestane dařit, tak se v téhle vlastní předpisové kličce zamotá.
Stalo se.
Kdo má teď přijít do kabiny a zasáhnout? Požár? Holoubek? „Neviditelný“ generální ředitel klubu Kotalík? Nebo rovnou majitel Křetínský?
Teoreticky někdo z první trojice, ale má to drobnou vadu: nic zásadního nemohou udělat bez svolení majitele. A miliardář Křetínský klub řídí při svém vytížení logicky po telefonu. Při vší úctě k němu však platí, že těžko může rozhodovat správně bez detailní znalosti prostředí, o němž rozhoduje.
Daniel Křetínský
Křetínského Sparta pohltila, ale spíš se zdá, že ho prostě baví, ať to stojí, co to stojí. Chce mít klub pod kontrolou, jistě to nemyslí zle, ale Sparta těžce krvácí.
Stačí se podívat do Plzně - klub, to je (generální manažer) Adolf Šádek. Tvrdý a pragmatický muž, který má pravomoce. S ním přišla zlatá éra klubu, tituly a Ligy mistrů.
A Sparta? To je Křetínský, změť nejasných funkcí, názorových křídel, podivných vztahů a větších či menších půtek a intrik. Ve vedení je spousta lidí a většina z nich chce rozhodovat. Klub není jednotný.
Mladý trenér Holoubek má i díky své bezprostřednosti sympatie veřejnosti, ale není tajemstvím, že u starších hráčů už to tak slavné není. Na podzim svou roli zvládl skvěle. Od Sparty se nic nečekalo a ona jen jemně klopýtala.
Teď je ale situace diametrálně odlišná. Od Sparty se po vydařené zimě čekal útok na titul, měla dominovat, ale také uspět v Evropské lize. Z té ji vypráskal Rostov, v lize ztrácí. Ale hlavně: očividně není v pohodě. Zdá se, že i Holoubek má své limity.
David Holoubek
Sparta bude nejspíš znovu bez titulu. Na mistrovském poháru byla za posledních deset let jako vítěz vyryta pouze třikrát. A to je, při její ekonomické síle, zoufale málo.
Nebylo byl fér všechno házet na Požára, Holoubka či někoho jiného. Platí tady, stejně jako při zápase, že góly většinou padají, když se sejde více chyb. A ty se na Letné kumulují už delší dobu. Sparta by se měla zastavit a říct si, kam míří. Zapomenout na titul, přiznat si reálný stav věcí a začít od nuly.
Jenže s kým? Čekání na Holoubkovu licenci prochází vážnými komplikacemi, varianta s extrenérem reprezentace Vrbou zní zajímavě, ale vzhledem k jeho napojení na Plzeň je těžko představitelná.
Další varianty? Moc jich není. Už jen to, že se Spartě dlouhodobě nedaří sehnat kouče, o něčem svědčí.
Bez velkého třesku se nic nezmění. A nejde jen o sportovní část...
