Ve Spartě zažil už trenéra Ivana Haška na přelomu tisíciletí, první zápas v nejvyšší soutěži chytal před více než třinácti lety, jako náhradník zažil i sparťanskou účast v Lize mistrů.
„Ale ještě se mi nestalo, abychom doma dvakrát vedli a soupeř pokaždé vyrovnal,“ kroutil šestatřicetiletý veterán hlavou po nedělním ligovém vítězství nad Baníkem Ostrava (3:2).
Byl to jeho první zápas pod trenérem Stramaccionim, s jehož nástupem přišla do Sparty nová éra. Éra, která je však neúspěšná. Proč?
Myslíte si, že už se opravdu konečně zvednete? Dosud po každém vítězství následoval mizerný zápas.
To je právě ono... My o tom mluvíme, že se zvedneme. Všichni o tom mluví, novináři o tom píší, ale nám se nedaří, abychom se trvale zvedli herně a výsledkově. Vždyť i nad Baníkem jsme horko těžko vyhráli. A to i díky tomu, že soupeř dohrával v deseti.
Zvládli byste vyhrát proti jedenácti?
To nejsem schopen říct, nám se prostě nedaří, dvakrát jsme vedli... Musíme se kousnout, bojovat, včetně mě.
Jaký byl pro vás návrat do brány?
Velmi těžký. Jsem tam od toho, abych něco chytil. Sedmdesát minut za námi, dva dva a já nic nechytil. Naštěstí jsme dali třetí gól. Jsme rádi, že jsme je vůbec porazili. Od nás to bylo špatný, nejsme ve stavu, abychom Baník přehrávali. Oni hráli výborně, sympaticky, dva brejky dobře vyřešili.
V týdnu vás Baník vyřadil z poháru, přitom jste do něj šli po vítězství v ligovém utkání v Jablonci. Proč výhru pokaždé střídá špatný zápas?
Je to strašně těžký... Nemáme žádné problémy, snažíme se všichni, od trenérů po kustody, ale neklape nám to. Nejsme schopní se dát dohromady. Kvalitu máme extrémní, ale v zápasech nám to nejde. A když nám to nejde, musíme to ukopat.
Ukopat? Není to na Spartu málo?
Na Spartu je to velmi málo, že se zápasy snažíme jen ubojovat. Zlomit to silou vůle. Jako Plzeň, taky některé zápasy vyhrála o gól, šla za tím a vydřela to. Nám se tohle nedařilo.
Nehrajete evropské poháry, ztratili jste šanci na titul, vypadli z domácího poháru. Zbývá vám boj maximálně o druhé místo. Padla na Spartu deprese?
Takhle bych to nenazval, nikdo neumřel, nejsme nemocní, ale bohužel nám nejde nic. To je život, fotbal, na titul čekáme dlouho. My, co jsme ve Spartě delší dobru, si tu zodpovědnost uvědomujeme. Snažíme se to přenést i na kluky z ciziny. Ale i pro ně je to složité, asi potřebují čas. Poznal jsem to sám, když jsem přišel do Turecka. Taky mi trvalo, než jsem se tam zabydlel, adaptoval. Všichni vidí, kolik stáli a kolik berou, my na ně spoléháme, ale jim to bohužel nejde. Nechci říkat, že jsme se s titulem rozloučili, ale víme, že už to není v našich rukách.
Co můžete sami ovlivnit, je získat zpátky náklonnost fanoušků. Ti skalní bojkotovali další zápas.
Chápu, že naši fanoušci mají svůj názor a že ho vyjádřili. Na Spartu, na výjezdy dávají své poslední peníze a rozumím jejich rozhořčení. Ale nám tohle nepomůže. Jsme v situaci, kdybychom jejich pomoc potřebovali.
