„Tenhle gól půjde do soukromého zlatého archivu,“ usmíval se 21letý útočník po velmi dobrém výkonu a výhře 3:1.
Patičkou jste míč poslal k tyči. Takhle jste to chtěl?
Kluci mi v kabině říkali, ať vám řeknu, že to takhle trénuju, ale já vůbec nevím, jak se to stalo. Vůbec. V prvním poločase jsem nedal tři jasné šance, pak dám gól takhle... Jsem za to šťastný.
Je pravda, že jste klidně mohl dát hattrick. Co jste při těch předchozích šancích udělal špatně?
Nevím, asi všechno. Já si nadával, já byl tak naštvaný... První dvě šance nebyly až tak tutové, ale ta třetí, kdy jsem šel sám na bránu, tam jsem myslel, že brankáře obstřelím, ale svezlo se mi to a míč šel vedle. Naštěstí jsem pak dal ten gól. Aspoň ten jeden.
Ta patička, to byl tedy instinkt?
Asi tak. Jsem sám zvědavý, jak to bude vypadat, až si to pustím. Teď vůbec nevím, jak se to seběhlo, prostě jsem švihl nohou a najednou byl míč v bráně.
V závěru podzimu se vám začalo střelecky dařit. Není vám líto, že právě skončil a čeká vás dlouhá zimní pauza?
Vzhledem k tomu, že jsem podzim začal únavovou zlomeninou lýtkové kosti, pak jsem se rozehrával v juniorce, nevěděl jsem, jestli půjdu na hostování, nebo co se mnou bude, tak musím říct, že to pro mě byl krásný závěr. Je mi trochu líto, že teď podzim končí, ale nedá se nic dělat: musím se připravit tak, abych stejně pokračoval i v lednu.
Jak dlouho jste vlastně věděl, že budete poprvé v životě hrát v základní sestavě v Evropské lize?
Tušil jsem to už po Ostravě, trenér mi něco naznačil, ale stoprocentně se to potvrdilo až tři hodiny před zápasem. Byl jsem na to připravený. Je to úplně něco jiného, hrát od začátku. Zatím jsem měl v Evropské lize dvakrát po minutě, ale za tu dobu stihnete tak jednou zpracovat míč. Tohle bylo super.
