"Musím přiznat, že mám smíšené pocity. Strávil jsem tu kus života, nebude se mi odcházet lehce." svěřil se 42letý asistent trenéra Uličného.
Asistent většinou znamená muž v pozadí, v ústraní. Ovšem ne v Soukupově případě. Muž s progresivními metodami se za tři a půl roku v Brně vypracoval v uznávanou personu, která výrazně ovlivňovala dění v klubu. Navíc se proslavil jako trenér, který loni dovedl českou dvacítku ke stříbru na mistrovství světa v Kanadě. "Na rovinu říkám, že dlouhodobě bych asistenta dělat nechtěl. Pracoval bych klidně i na nižší úrovni, ale určitě sám," říká Soukup.
V Egyptě se toho dočká.
Pondělní zápas s Baníkem bude váš poslední v Brně. Jakou rozlučku si představujete?
Samozřejmě si přeju vítězství, abych z Brna odešel se ctí. Lepší zápas mě asi nemohl potkat, protože je to jasný boj o 3. místo, bude vyprodaný stadion a určitě skvělá atmosféra. Vyšlo to úplně kouzelně.
."Proč si mě nechávaly, to je spíš otázka pro kluby. Kdybych chtěl být ješitný, mohl bych si myslet, že svou práci odvádím dobře." |
Přepadá vás nostalgie?
Je fakt, že Brno bylo mojí první štací v lize, za což vděčím Jirkovi Kotrbovi, který mě sem přivedl. A i když pak Brno vyměnilo trenéry, tak mi opětovně dalo šanci, čehož si nesmírně vážím. Já sám sebe řadím do takové škatulky "držáků", všude jsem zatím vydržel dlouho. V Brně jsem si za tu dobu našel spoustu přátel a vždycky tu ke mně byli velmi korektní.
Nemrzí vás, že skončíte v rozběhnuté sezoně?
Tohle jsem od začátku věděl. Realizační tým v Brně je schopen zvládnout konec sezony i beze mě, navíc už je tu téměř měsíc za mě náhrada v podobě Aleše Křečka, který přebírá moje funkce. Sám jste se zařadil do kategorie "držáků".
Cítíte, že si vás kluby hodně cení, když se vás nerady vzdávají?
Těžko říct. V první řadě jsem se všude snažil k práci přistupovat profesionálně a pro každý klub jsem se snažil odvádět maximum. Co je vedlo k tomu, že si mě nechávali, to je spíš otázka pro ty kluby. Ale kdybych chtěl být trochu ješitný, tak bych si mohl myslet, že je to díky tomu, že svou práci odvádím dobře.
V Brně jste zažil tři trenéry. Lišila se pod nimi vaše práce?
Určitě, lišila se u každého z nich. Těžko bych k sobě dva z nich přirovnával. Jirka Kotrba je perfekcionista co se týče detailů ohledně tréninků, ohledně evidencí. K tomu má obrovskou praxi s trénováním v lize i Champions League, což byla ohromná studnice poznání, co se jak dělá.
Takže jste se od něj učil?
Samozřejmě, já jsem do Brna přišel jako úplný nováček, co byl nejvýš ve druhé lize. A tu první jsem ani nikdy nehrál. Takže jsem nevěděl, co od ní můžu čekat, v čem to bude jiné. Byl jsem zvědavý na to, co se přiučím a co nového poznám.
Co konkrétně jste se tedy naučil?
Postupem doby jsem se učil od všech trenérů, co tady v Brně byli. Pepa Mazura byl zase jiný typ, byl víc na praxi, víc dal na herní morálku a srdcařství. No a Petr Uličný je zase typ charismatického trenéra, který hodně dá na své zkušenosti a svoje poznatky ze své dlouhé praxe. A v chování směrem k hráčům je takový svérázný, takže to zase pro mě bylo poznání v něčem jiném. Všichni tři trenéři mě obohatili a od všech jsem si něco vzal.
Prozradíte, jaké byly vaše pravomoci v roli asistenta? Fanoušci o tom často diskutovali.
Moje úkoly byly u všech tří trenérů rozdílné. Někdy třeba víc viditelné, jindy méně. Ale s každým trenérem jsme se bavili, všichni chtěli slyšet moje názory a představy. Nakolik je to ovlivnilo v jejich rozhodování, to je vždycky jejich zodpovědnost. Ale já jsem byl takový typ, co se s nimi vždycky hádal. Nebyl jsem jenom souhlasný typ, co by přikyvoval. I za cenu hádek jsem se snažil je donutit, aby o tom, co říkám, minimálně přemýšleli. Snažil jsem se jim i dávat nové podněty tak, aby se ta práce posouvala o něco výš.
A uspěl jste v tom?
Samozřejmě někomu se to líbilo hned od začátku, třeba Jirkovi Kotrbovi. A některým trenérům se to muselo dávkovat postupně, aby těch novinek nebylo moc. Když přišel Pepa Mazura, tak se snad neurazí, když řeknu, že ze začátku neuměl počítač ani pustit. Ale když si dnes píšeme přes Skype, tak už si je schopen sám sestříhat video. Klobouk dolů před tím, co se za ten rok a půl, co jsme spolu dělali, dokázal naučit.
."Líbí se mi herní projev Barcelony. Mám to možná i v povaze, protože jsem býval ofenzivní hráč a mám takové typy hráčů rád." |
Zakrátko už ale u týmu Egypta budete mít hlavní slovo vy. Kdy vás začala lákat pozice hlavního kouče?
Mě to láká celou dobu. Ale Brno jsem bral jako velkou výzvu dostat se do ligy, chtěl jsem to využít k tomu, abych vstřebal to prostředí a tu soutěž se naučil. Za tu dobu jsem poznal, že bych tu práci mohl dělat i sám. A trošku mě namlsala ta Kanada, kde jsem si to celé odkoučoval.
Nemrzelo vás, že jste těsně před mistrovstvím světa prodloužil smlouvu v Brně? Po úspěchu v Kanadě byste si nejspíš mohl vybírat i práci hlavního kouče.
Já ničeho nelituju. Naopak jsem si vážil toho, že když skončil Pepa Mazura, který podle mě po pátém místě určitě měl ještě dostat šanci, že mi Brno ještě před odletem do Kanady nabídlo další rok smlouvy. A ode mě by byl alibismus, kdybych řekl, že počkám, jak dopadneme v Kanadě, a pak se rozhodnu.
Z ligy jste žádnou nabídku nedostal?
Jednu konkrétní jsem měl, dokonce probíhala konkrétní jednání. Ale jméno toho klubu bych zveřejňovat nechtěl.
Z čeho všeho vlastně čerpáte poznatky k trenérské práci? Z knížek, televize, seminářů?
V první řadě se snažím čerpat ze všeho. Protože si myslím, že i špatný názor je podnětem k tomu, abych přemýšlel o tom, jestli je špatný, nebo není. Nechci nic kopírovat, i když se samozřejmě netajím tím, že je mi blízký způsob práce Arsena Wengera v Arsenalu nebo se mi líbí herní projev Barcelony. Mám to možná i v povaze, protože jsem býval ofenzivní hráč a mám takové typy hráčů rád. Ale co se týče vědomostí, tak nejcennější jsou samozřejmě ty od lidí. Proto jsem s každým trenérem konzultoval své názory. Jinak čtu různé časopisy nebo se snažím využívat internet, třeba stránky německého fotbalového svazu, kde jsou online tréninky různých mužstev.
Kolik hodin denně vám tedy fotbal spolkne? Z toho, co jste vyjmenoval, to musí být hodně.
Když jsem trénoval v Německu, tak jsem to dělal spíš pro zábavu. Do Prachatic jsem pak šel s pocitem, že chci dělat profesionální práci naplno. Všichni mi říkali, že jsem blázen, protože v Německu jsem měl za čtyři dny v týdnu dvakrát tolik peněz, co v Prachaticích za prakticky osm dní v týdnu. Ale já jsem si v té době řekl, že se pokusím udělat maximum, abych se někam dostal. Možná jsem naivní, ale pořád si myslím, že výsledky nepřijdou zadarmo a nikdo je za mě neuhraje. Proto jsem fotbalu obětoval hodně času a když se doma bavíme s manželkou, tak o přestávkách. A hodina nemá šedesát minut, ale pětačtyřicet.
."Zatím jsem nepochopil, jakým mechanismem vybírají jména hráčů. Z šesti jmen hráče si vždycky vyberou dvě a ta uvedou do zápisu." |
Vypnete vůbec někdy od fotbalu?
Tak pozor, aby to zase nevypadalo, že spím se stopkama a s píšťalkou v puse.
Chtěl jsem se spíš zeptat, jak si nejlépe od fotbalu odpočinete.
Myslím si, že umím i relaxovat. V zimě rád zajedu na běžky, k odreagování mi hodně pomůže i to, když si s klukama zahraju na tréninku nebo si dám fotbal se starými pány v Prachaticích. Aktivní sport mi pomůže si odpočinout, i když je to zase fotbal. A v Brně jsem si našel ještě jeden výborný relax, a to kulečník. Při něm na fotbal tak na dvě hodiny přestanu myslet určitě.
Dovolte ještě pár otázek k vašemu příštímu angažmá. Čím vás zlákal právě Egypt?
Já jsem si ho nevybral, on mi to nabídl. A já jsem cítil, že to má nějakou logiku. Protože o tom fotbale asi celkem dost přemýšlí a u mě mi připadalo, že to hodnotili tak, že jsme v Kanadě neměli nejsilnější tým a nepatřili jsme k favoritům, ale dokázali jsme uhrát nejlepší výsledek. To je asi přesvědčilo, protože se staví do podobné role. Určitě nemyslí, že mají nejlepší tým na světě, ale chtějí z něj dostat nejlepší výsledek. A přesvědčilo mě i to, že na mě čekali půl roku, i když si mohli najít někoho jiného.
Co už o egyptském týmu víte? Dokážete teď jmenovat třeba brankáře nebo pravého záložníka?
Zatím jsem nepochopil, jakým mechanismem vybírají jména těch hráčů. Oni si vždycky z šesti jmen konkrétního hráče vyberou dvě a ta uvedou do zápisu. Zatím nevím jak. To samozřejmě trochu zlehčuju, takovou pětadvacítku hráčů mám zaznamenanou a zhlédnul jsem nejméně deset DVD z utkání, které odehráli. Takže už mám základní přehled.
A můžete třeba doporučit Brnu nějakou egyptskou posilu?
Já už jsem se zajímal, proč většina egyptských hráčů, když jsou tak dobří a vyhráli Africký pohár, zůstává hrát doma. Ale je tam drží náboženství a zvyky. Venku se prý necítí tak svobodní a těžko snáší vliv cizího prostředí.
A když poznáte na nějakém turnaji nadějného hráče mimo Egypt?
Tak s tím problém určitě nemám, a když se tam někdo takový objeví, tak ho rád Brnu doporučím. A budu rád, kdyby se výhledově nějaký kvalitní mladý hráč do Brna dostal.
Příští pátek odlétáte. Jak se těšíte na život v Egyptě?
Na to nevím, jestli se mám těšit, protože to asi bude největší neznámá. Za tu dobu, co jsem tam byl, jsem stihnul poznat jenom hotel, pyramidy a jednoho velblouda. Ale tuším, že život tam bude jiný, a určitě to bude chtít si nějakou dobu zvykat. Takovým vzorem je pro mě Milan Máčala, který už asi 15 let působí v arabském světě, a kdyby bylo tak nemožné tam žít, tak by tam asi nevydržel a dávno by utekl.
."Život v Egyptě je největší neznámá. Za dobu, co jsem tam byl, jsem poznal jenom hotel, pyramidy a jednoho velblouda." |
O vás se traduje, že sledujete numerologii a jste trochu pověrčivý. Dostal jste nějaké znamení k vašemu působení v Egyptě?
Tenkrát to bylo nazvané, že sleduju numerologii. Já ji nesleduju, jenom jsem vždycky říkal, že ta čísla nepřicházejí sama o sobě. Když jsme třeba hráli semifinále přesně v den výročí mé svatby. Nevím, jestli je to nějaké znamení, nebo jen náhoda. Třeba tady v Brně, jak mají hráči čísla oblečení podle čísel dresu, tak já mám číslo 32. A trolejbusem 32 jezdím od hřiště přímo na místo, kde v Brně bydlím. Nevím, jestli je to jen náhoda. Ale někdy si říkám, že tohle nepřichází samo o sobě a ta čísla mohou něco znamenat. K Egyptu zatím žádné náznaky nemám, ale věřím, že něco pozitivního třeba přijde.
. Miroslav SoukupNarodil se 13. 11. 1965. Jako hráč působil v divizních Prachaticích a v nižších německých soutěžích. Jako trenér vedl regionální týmy v Německu, poté tři roky koučoval Prachatice, se kterými postoupil do 2. ligy. Od ledna 2004 pracuje v Brně, kde dělal asistenta hned třem trenérům: Jiřímu Kotrbovi, Josefu Mazurovi a nyní Petrovi Uličnému. Mimo to působil jako asistent i hlavní trenér u mládežnických reprezentací Česka. S týmem do 19 let získal bronz na ME, s dvacítkou loni stříbro na MS v Kanadě. Naposledy dělal asistenta u české jednadvacítky. Od května povede tým Egypta do 20 let s cílem připravit ho na domácí MS v příštím roce. |
