„Lépe se v zimě pracuje, když máte čtyřiadvacet bodů a jste sedmí. Ne jako to bylo minulou zimu, třináctí s vyhlídkou boje o sestup. Třicet bodů stačí na záchranu a my bychom nejraději, a budeme pro to dělat vše, těch třicet bodů získali co nejdřív,“ říká kapitán Petr Glaser.
A nemusí zůstat u toho, čelo tabulky není daleko. „Po dlouhé době jsme zůstali všichni pohromadě a to by pro nás měla být největší výhoda. Automatismy se vybrousily a jsem sám zvědav, jak to bude dál pokračovat. Když ale vidím, jak trénujeme, nemám ani náznak strachu o jaro. Myslím, že spíš budeme atakovat vrchní příčky,“ věří sokolovský záložník.
Začíná se projevovat práce trenéra Pavla Horvátha, který k týmu přišel v létě. „Když začínal, tak jsme podzim odstartovali šíleně, všichni jsme se po sobě koukali, měli několikrát sezení s vedením, hodně jsme byli na videu, nevěděli jsme kudy kam. Myslím, že jsme hráli dobrý fotbal, ale dostávali jsme zbytečné góly. Hráli jsme totální fotbal a bohužel nás všichni trestali,“ míní Glaser.
Po několika zápasech hráči pochopili, co trenér chce. „Myslím, že od poloviny podzimu, kdy jsme to pochopili, jsme se dokázali měřit úplně s každým. Byli jsme víc odpovědní, změnil se způsob hry a neslo to úspěchy.“
Vždy se změnou trenéra dochází u týmů k určité stagnaci, než se systém znovu nastartuje. Každý trenér má něco, každý má svoji filozofii, kterou se chce prezentovat.
„U trenéra Horvátha každý ví, co má za sebou, má dobré cítění pro hru, prvky, které do ní vkládá, jsou hodně podobné plzeňskému stylu a nás to baví. Není to žádné nakopávání, chce po nás, abychom kombinovali a vytvářeli si hodně střeleckých příležitostí,“ vysvětluje Petr Glaser.
Pavel Horváth je stejný jako v dobách, kdy hrával, je veselá povaha a rád si ze sokolovských hráčů dělá srandu. A to i v případě, když nějaké cvičení předvádí na tréninku. „Má to podložené svojí kvalitou, kterou měl a má. Když s námi hraje hry na tréninku, je pořád vidět, že má neskutečný přehled v tom, co dělá, všechno má svůj smysl. Kdyby zhubnul pár kilo, tak s námi ještě klidně může hrát,“ myslí si kapitán sokolovských fotbalistů.
Na druhou stranu, i Pavel Horváth dokáže zařvat a být nepříjemný. „Když se mu něco nelíbí, nebo se něco udělá špatně anebo prohraje zápas, protože je vítězný typ, tak umí být hlasitý. V té chvíli všichni stojíme a posloucháme,“ prozrazuje.
Petr Glaser pochází ze Žatce, kde má jeho táta prodejnu jízdních kol. Nyní bydlí v Sokolově, manželka zde pracuje a každým dnem čekají potomka. „Už jsem napůl Sokolovák.“ V Baníku také podepsal nový tříletý kontrakt. „Nevím, kam mě osud zavane, nejsem ještě tak starý, abych měl končit kariéru, ale zatím jsem nedostal nabídku - ani fotbalovou, ani od táty, abych tam pracoval, ale je možné, že táta přijde a řekne, abych mu pomohl. Musel bych se to samozřejmě naučit, protože od pěti let dělám fotbal,“ dodává Petr Glaser.
