Před čtyřmi lety se vydal na Slovensko. Původně na dovolenou za starším bratrem, který studoval v Brně techniku i ekonomiku a zakotvil jako podnikatel v Košicích. Ten ho přemluvil, aby zůstal natrvalo.
„Doma mám ještě čtyři sestry. Mamka mě nejdříve ze Senegalu nechtěla pustit. Až když jsem řekl, že pojedu za bratrem, povolila.“
Niang dvě sezony hájil barvy druholigového Trebišova. Přání o nejvyšší soutěži se mělo naplnit přestupem do Ružomberku. Ale první ligu si nezahrál. „Na soustředění v Bulharsku mě přepadla viróza. Nemoc jsem přecházel a bylo zle. Tři měsíce jsem nemohl dělat vůbec nic,“ líčil.
Mezitím liga skončila a Niang se s Ružomberkem rozloučil. „Byla tam velká zima, mínus dvacet stupňů už na mě bylo příliš. I proto jsem se vrátil do Trebišova.“ Tam zůstal ještě rok a půl.
„Nejvíc mi sedí post defenzivního záložníka, ale hrál jsem i stopera nebo ve středu zálohy.“ Netají se touhou prodrat se v budoucnu do fotbalové Francie. Země, kde našla zázemí většina jeho slavnějších krajanů, kteří se blýskli na loňském mistrovství světa.
„Mám tam hodně kamarádů,“ pokýval hlavou. „Fandím Olympique Marseille, ale za nejlepší tým světa považuji Real Madrid,“ dodal.
Niang má slovenskou přítelkyni. „Studuje v Praze,“ pochlubil se. A co jídlo? „Jsem muslim. Alkohol nepiju a nejím vepřové. Pochutnám si na kuřecím, hovězím a těstovinách.“
