Po dvou třetinách ligy, po 20 kolech, vede a na druhé Teplice má devítibodový náskok.
Je 10.55, když hráči v tmavých soupravách a čepicemi projdou od kabin k tréninkovému hřišti s umělou trávou. Pozor, dva vyrážejí domů: kapitána Zápotočného bolí zub a na záložníka Hodúra sedla viróza.
Ze střechy odvedle padá sníh avylekaná straka sedící na bříze mizí. "Tak pánové, jedem," zavelí Vítězslav Lavička. Trenérský slušňák sám vede rozcvičku, což jinde mívají na starosti asistenti. "Jsme na to tři a střídáme se, aby to pro hráče bylo pestré," říká.
Trénink má hodinu zpoždění, kouč totiž u videa ukazoval chyby z posledního utkání proti Ostravě. Atak se omlouvá žáčkům, kteří nervózně přešlapují před svým soubojem s Turnovem: "Chlapci, ještě chvilku, trošku nám uklouzlo video."
Liberec prožívá euforii, ale fanoušci při tréninku chybějí. Nepřijde ani jeden. Jen maminky, které kolem řeky Nisy korzují s kočárky, občas hodí pohledem na hřiště.
Trénink je plný chuti, gólů a radosti, střílí se, nacvičuje se kombinace na jeden dotek v prostoru. Asistent Josef Petřík nahlas diriguje: "Veď balon, přitlač, navaž pohyb, utáhni tu přihrávčičku, cukni, otoč, odevzdej. Ano, to je ťukes, to je biliár."
Při střelbě útočník Dort trefí žlutou figurínu tak drsně, až se její kolečka rozletí na pět částí. "Odvezte toho kulhavýho stranou," povídá súsměvem kouč Lavička. Trénink ho uchvátil, raduje se z přesných střel, diriguje, radí, kárá za ležérnost: "Vždycky mě to vcucne. Chceme do týmu infikovat radost z fotbalu."
Nejspíš byste nepoznali, že tahle parta míří za titulem. Pohoda, žádná křeč, hecíř Abrhám celý trénink nezavře pusu. "Zatím je klid, ale ono to přijde," zvážní pak hráči, když v kabině procházejí kolem nápisu, který má udržovat morálku: Nic není staršího než včerejší vítězství.
Už v neděli čeká tým duel v Blšanech, možná další krok na cestě za zlatem. Mimochodem: když Liberec vyhrál v roce 2002, měl po 20 kolech tříbodovou ztrátu na Žižkov. Teď je suverénně v čele.
