"V týdnu jsem si dělal srandičky, že když se trefím, bude to nic neřešící gól. Tím nechci říct, že to tak je. Zkusíme se ještě porvat o postup," řekl tichým hlasem jedenadvacetiletý Vondrášek.
Co se stalo po gólu Hapoelu?
Začali si víc věřit, řekli si, že to tady půjde. Nás to zaskočilo, oni pak měli šance, přitom předtím nic. Spadlo to z nich. Dostávali se víc dopředu, po stranách. My přestali hrát svou hru. Když jsme vyrovnali, vypadalo to, že můžeme skóre i otočit. Záhy jsme ale dostali na 1:2.
Nevybláznili vás diváci moc?
Gól pro nás byl psychická vzpruha, každý jsme chtěli dát gól, urvat to na 2:1. Na zadní vrátka jsme mysleli, ale asi ne tak důsledně.
S jakým úkolem jste šel na hřiště?
Měl jsem rozhýbat obranu, zaměstnat ji, aby se unavili, abychom v závěru mohli dát gól. Ať trenér posoudí, jestli se nám to povedlo. Ale zápas jsme nezvládli.
Jak to velké zklamání?
Obrovské. Poprvé čichám k pohárové Evropě a prohrajeme doma.
Jaké jsou šance v odvetě?
Bude tam bouřlivá atmosféra, fanoušci jsou tam zbláznění do fotbalu. Ale musíme se s tím poprat.
