K tomu měl stržený palec na pravé noze a utržený meniskus. A ligu od srpna nehrál. A odstartovaly nekonečné zdravotní problémy stopera Viktorie Plzeň - přišel zánět achilovky, trombóza a další bolesti kolena. Dnes se konečně zapojí do přípravy prvního týmu Plzně naplno.
"Už jsem běhal před Vánoci, zkoušel jsem to tak na půl hodiny a postupně jsem si přidával," říká Petr Knakal. "Koleno občas zabolí, ale dá se to vydržet. Hlavní je, že se noha den ode dne zlepšuje."
Ligu jste nehrál od srpna. Jak jste tu dobu prožíval?
Strašně těžko. Chvílemi mně bylo i do pláče. Koukal jsem na kluky z tribuny a nemohl jsem jít na hřiště, hrůza...
Během vaší pauzy naopak nabrala na obrátkách kariéra bratra Martina. Nastoupil za národní jedenadvacítku...
To byla skoro jediná radost z podzimu. Moc Martinovi přeju každý úspěch. Byli jsme spolu neustále ve spojení, telefonovali jsme si, posílali esemesky.
Nemáte obavu, že koleno tvrdou přípravu nevydrží?
Jsem zvědavý, co udělá... Běhy jsem zkoušel, ale zatím nevím, jak se bude noha chovat až kopnu do míče. Na čem jsem, budu vlastně vědět hned v pondělí. Snad nás trenér nechá do míče kopnout.
Čekají vás zhruba tři týdny dřiny. Jak máte kondiční přípravu v oblibě?
Tu snad nemá rád žádný hráč (smích). S trochu nadsázky se dá říci, že je to nutné zlo. Všichni totiž dobře víme, že bez toho se fotbal hrát nedá. A zimní příprava je důležitá. Z ní pak žijeme celý rok. pro mě bude obzvláště důležitá. Vždyť jsem do srpna téměř nehrál a ani netrénoval.
Klub naplánoval dvě soustředění. Jak je máte rád?
Už jsem si na ně zvykl. Nejde při nich například jen o kondici. Ale lépe se tam poznáme, stmelí se parta. To se pak projeví i na hřišti během sezony.
