Po ligovém zápase s Plzní (0:0) vyšel z kabiny ve světlé zimní bundě. Mluvil vyrovnaně, bez emocí, často se při odpovědích zasmál. "Když jsem to oznámil, tak ze mně všechno spadlo."
V poločase ho kouč vystřídal, nedařilo se Slavii ani Šmicerovi. "A v tu chvíli jsem se rozhodl. Po zápase jsem to to řekl trenérům i spoluhráčům."
začátek a konecVladimír Šmicer odehrál první ligový zápas 17. října 1992. Bylo to v 9. kole bývalé federální soutěže proti Hradci Králové. Zápas skončil bezbrankovou remízou. Naposled v lize se představil 9. listopadu 2009. Ve 14. kole Gambrinus ligy odehrál poločas proti Plzni, pak se rozhodl kariéru ukončit. Zápas skončil 0:0. |
Proč jste se rozhodl?
Hlava a srdce by chtěly hrát dál, ale tělo je proti. Nejde to, nechci trápit sebe ani spoluhráče. Nemá to smysl. Už jsem to chtěl ukončit dřív, po derby se Spartou, ale řekl jsem si, že se kousnu. Ale nedávno operované koleno pořád cítím, nemůžu se pořádně připravovat, v tréninku mám úlevy. V zápase pak nemůžu hrát na sto procent, nemůžu vystřelit.
Co na vaše rozhodnutí řekli spoluhráči?
Věděli, že můj stav není ideální. Když cítím, že na hřišti nemůžu pomoct, tak nemá cenu to protahovat. Spoluhráči na vás spoléhají, ale já prostě nemůžu.
Opravdu to už nešlo?
Nemůžu hrát na úrovni, na jakou jsem byl zvyklý. Tak je lepší už nehrát. Člověk pak z fotbalu nemá ani radost. Maximálně můžu Slavii poděkovat, že mi ještě dala šanci se po zranění vrátit.
Do konce podzimu chybějí dva ligové a dva pohárové zápasy. Nešlo s ukončením kariéry počkat?
Jen bych protahoval něco, co by stejně muselo přijít. Je lepší skončit hned. Trápím se, není to ono. Koleno bolí a pokud bych hrál dál, koleno bych ničil a mohl bych na to v příštích letech doplatit.
Jak reagovala rodina?
Nikdo nic nevěděl, opravdu jsem se rozhodl teď. Manželka se synem sice na zápase byli, ale nic netušili. Ani já končit nechtěl. Přál jsem si dokončit podzim, to byl můj cíl.
Ale nesplnil jste ho?
Vždyť si vemte, co jsem za poslední rok odehrál? Nechtěl jsem být už jen štístko, o to nestojím. Když vidím, že člověk nemůže pomoct, tak ten konec bylo jediné možné řešení.
Překvapil jste tím spoluhráče i trenéra?
Asi jo. Ale zase všichni věděli, jak na tom jsem. Od července jsem ani nechtěl smlouvu, byl jsem tady zadarmo, protože jsem mohl skončit ze dne na den.
Přišlo mi férové nic po Slavii nežádat. Platila mě, když jsem byl zraněný.
Přesto, nepřijde vám konec takový hořký. Klub je v polovině tabulky s dvanáctibodovou ztrátou na prvního.
To víte, že jsem si loučení představoval jinak. Kdybych skončil v létě po titulu, mohlo být všechno v pohodě. Ale já se chtěl rozloučit na hřišti, jenže vybírat si prostě nejde. Naše situace není dobrá.
Bylo by těžší oznámit konec, kdyby se Slavii i vám dařilo?
Určitě by to bylo těžší. Kdybych dal Plzni dva góly, tak bych neskončil. Ale pohádku jsem neprožil.
Byl to odchod bez fanfár, bez potlesku. Mrzí vás to?
Dejme tomu, že jsem to mohl říct dopředu. Mohl jsem zkusit dohrát podzim a pak se loučit. Ale byl by to potlesk, který bych si třeba ani nezasloužil. Abych šel na hřiště jako ozdoba? Ne, ne, to není můj styl. Já si potlesku užil už dost. Vyhrál jsem hodně pohárů, snad na mě fanoušci nezapomenou. Když jsem odcházel z Liverpoolu, z Bordeaux, bylo to taky potichu.
Co bude teď dělat? Půjdete konec kariéry zapít?
To ne, nic jsem neplánoval, žádný program na večer nemám. Chci přijít ráno na Slavii, odevzdat věci. Klukům jsem řekl, že posedíme po sezoně. Je to všechno čerstvé, opravdu jsem netušil, že skončím dneska. Ale v poločase jsem si uvědomil, že není cesta zpátky.
Co budete dělat dál? Půjdete k národnímu mužstvu jako manažer?
Tu nabídku od Ivana Haška mám. I ona přispěla k tomu, že jsme skončil. Musel jsem si uvědomit priority, musím se hnout z místa. A víte, co bylo pro mě úplně nejtěžší?
Ne, povídejte.
Že jdu úplně pryč ze Slavie.
Nabídku ze Slavie jste nedostal?
Jo, dostal, ale vybral jsem si tu od Ivana.
Proč?
Momentálně si nedovedu představit, že bych ve Slavii zůstal. Pořád by mě to lákalo na hřiště. Nedokázal bych jít o patro výš a na kluky se jen dívat. Pořád bych si namlouval, že ještě můžu hrát a konec bych oddaloval. Proto je lepší zmizet úplně. A jestli to s prací u národního týmu myslím vážně, tak bych měl být u zrodu nového mužstva.
Svazový předseda Hašek má z vašeho rozhodnutí nejspíš velkou radost.
Asi jo, hodně mě přemlouval. Ale rodina bude smutná. Syn Jirka byl strašně rád, když mě mohl vidět na hřišti. Tak teď bude chodit kousek od domu v Chabrech.
To znamená, že chcete hrát nižší pražskou soutěž za Dolní Chabry?
Na jaře jim snad pomůžu, sejdu se tam s tchánem Láďou Vízkem.
Konec kariéry se blíží i vašemu vrstevníkovi a kamarádovi Patriku Bergrovi, který je momentálně zraněný a za Spartu nehraje.
Když jsem se po zranění vracel, tak jsem věděl, že bych mohl stihnout zrovna derby. Ale to jsem netušil, že Patrik se v létě zraní. Nakonec jsem hrál já, on ne. Přeju mu jen to nejlepší, ale nebude to mít jednoduché. Nevím, jestli se na jaře na něj podívám. Ale každopádně mu přeju, aby se loučil líp, než já.
Neřekne si, že když jste skončil vy, že skončí taky?
To nechám na něm. Vidíme se často, skoro každý týden. Vím, že má co dělat, aby se přinutil dodržovat rehabilitační program. Já šest měsíců dřel kvůli tomu, abych se rozloučil pořádně, ale nevyšlo to. To je prostě život. Když mám čtyřikrát operované koleno, tak se dalo čekat, že už s tím žádnou hitparádu nevyhraju.
Jste s s kariérou spokojený, nebo jste mohl dosáhnout víc?
Měl jsem sen, abych se stal fotbalistou. To se mi splnilo. A že k tomu přišly poháry, velká vítězství, spousta krásných zápasů, zážitků, to jsem měl i štěstí. Hrál jsem s nejlepšími fotbalisty na světě a dosáhl jsem víc, než na co jsem měl. Nevím, čeho bych mohl dosáhnout víc.
Nehrál jste na mistrovství světa.
To už mi bylo přes třicet a brzdila mě zranění. Ubrala mi spoustu startů v reprezentaci a přišel jsem o to mistrovství světa, takže pár věcí by se mé kariéře vytknout dalo. Ale měl jsem nádhernou kariéru, jsem šťastný. I proto mě takový konec nemrzí.
Váš nejhezčí moment kariéry?
Stoprocentně vítězství v Lize mistrů s Liverpoolem.
A další památné chvíle?
Přestup do Liverpoolu, věděl jsem, že jdu do špičkového mužstva. A taky první podpis smlouvy se Slavií. To byl velice důležitý moment, to se mi splnil ten dětský sen.
Váš nejoblíbenější spoluhráč?
Patrik Berger, to je jasný. Jediný hráč, s kterým jsem hrál poslepu. Mrzí mě, že jsem toho spolu neodehráli víc. Na začátku ve Slavii, to byla nádhera. Pak v národním mužstvu, v Liverpoolu.
A kdybyste měl jmenovat cizince, kdo by to byl?
Kdybych měl říct jednoho výjimečného, tak Steve Gerrard z Liverpoolu. Když jsem ho měl vedle sebe, tak jsem si věřil o padesát procent víc.
