Nejen on, ale i ostatní mají největší vlnu smutku za sebou. Petr Čech, Milan Baroš nebo trenér Karel Brückner, ze všech byla cítit pohoda a uvolnění.
Jaká byla nálada v letadle? Opouštěli jste Portugalsko s nostalgií, nebo jste ještě mysleli na smolný gól?
Tak samozřejmě, že na ten gól myslíme pořád, ale to nejhorší už máme za sebou. Spíš se snažíme zapomenout.
A docela se vám to daří. Vesměs všichni působíte vyrovnaně, usmíváte se...
Většina z nás se hned po příletu potkala s rodinou, kamarády a známými, takže ta špatná nálada jde pryč úplně sama. Odeznívá to.
Co jste vůbec dělali po příletu z Porta zpátky na hotel? Spát jste asi nešli...
To vůbec, na spaní neměl nikdo ani pomyšlení. Sedli jsme si společně na verandu a znovu všechno rozebírali, řešili, co se dalo udělat jinak. Jít na pokoj prostě nešlo, to bych neusnul. Člověk toho měl v sobě hodně a potřeboval to dostat ven. Dali jsme si pivo, víno... Ani nevím, v kolik jsem si šel lehnout.
Asi vás hodně mrzelo, že jste na ten centr z rohu nedosáhl.
Tak to víte, že jo. Chyběl mi jen kousíček, abych ho odhlavičkoval.
Když jsem se na ten moment díval v televizi v opakovaném záběru, bylo jasně vidět, jak málo scházelo. Stačilo kdybyste vyskočil o vteřinku dřív...
Já vím, taky jsem si to hned potom uvědomil. Hrozně mě to štvalo.
Došlo vám, že jste na šampionátu skončili?
Právě že já v první moment vůbec nevěděl, co se děje. Teprve, až když kolem mě proběhli zběsile se radující Řekové, mně došlo, že je po všem. Bylo to hrozný.
Co máte v plánu teď?
Já ani sám nevím, všechno je takový hektický. Jasné je jen to, že budu s rodinou. Budu relaxovat, užívat si volna. S tchánem možná něco podnikneme.
Čekal jste, že za vámi na letiště přijde tolik fanoušků?
To vůbec, jsou perfektní. Chtěl bych jim poděkovat. I v Portugalsku jsme cítili, že za námi stojí a na hřišti jsme odváděli maximum kvůli nim. Je to krásný pocit.
