Něco nevídaného na domácí poměry.
Kolik jste přes léto poskytl rozhovorů?
Když jsem byl v Praze, tak denně alespoň jeden velký, hodinový. Menší ani nepočítám. Bylo toho moc. Odtrhávalo mě to od fotbalu. Pořád jsem myslel: dneska máš být ve tři támhle s novinářem, zítra v pět s jiným.
Vedete si diář, abyste věděl, co který den děláte?
Všechno nosím v hlavě.
A nezapomenete?
Pro jistotu každého prosím, aby mi poslal esemesku. Ráno se probudím, projedu telefon a zjistím, co mám dělat. Dokud něco nesplním, zprávu nevymažu.
Není mediální kolotoč kolem hráčů největší proměnou, kterou český fotbal prošel za jedenáct let, kdy jste byl pryč?
Určitě. Na sobě vidím, jak obrovský zájem je o fotbal. Zaskočilo mě to. Dneska jsou ostřejší titulky v novinách, víc se fotbal sleduje. Hráči se musí obrnit trpělivostí, že dennodenně odpovídají na otázky, které si ráno přečetli v jiných novinách.
Jak zněla nejčastější otázka na vás?
Jestli se nebojím, že zklamu očekávání a v české lize pohořím jako jiní reprezentanti, kteří se vraceli z ciziny (například Hapal a Frýdek).
A vaše odpověď?
Když budu fit, tak se chytnu. Tomu věřím. Už mi není dvacet, něco jsem odkopal a forma mi pokaždé přišla. Pokud nebudu fit, přijdou problémy. Zklamu sebe i lidi.
Rok a půl jste marodil. Být takovou dobu skoro bez fotbalu, je dlouho. Nemáte strach, jestli návrat zvládnete?
Nejsem v jednoduché situaci. V přátelácích před ligou jsem nepředváděl výkony, jaké bych si sám přál. Zranění zanechá stopy. Někdy člověk zjistí, že na hřišti víc pozoruje vlastní tělo, než aby se soustředil na hru. Ale na druhou stranu mám po dlouhé pauze do fotbalu velkou chuť. Moc velkou.
I soupeři se těší. Nečeká vás hon na Šmicra?
Ne! (důrazně) Slavia není jen Šmicer, máme víc nebezpečných hráčů. Navíc já nejsem žádný individualista, který rozhoduje zápasy, nestřílím moc gólů, spíš pracuju pro tým. Daleko hůř na tom byl Poborák, když se vracel do ligy. Ten se uměl prosadit samostatně, proto po něm šli.
Když přišel Poborský do Sparty, bylo první zápas vyprodáno. Můžeme čekat i na Šmicra plný stadion?
(směje se) To zase ne. Ale potěšilo mě, že na mou premiéru přišlo 1500 diváků a kluci pak vyprávěli, že na obyčejném přáteláku tohle nezažili. Jen ať lidi chodí. Čím víc jich přijde, tím víc nás to všechny nažhaví.
A co pokud vám to nepůjde? Nezačnou křičet Šmicer ven?
Jako tenkrát za nároďák na Letné s Dánskem?
Na to asi nezapomenete, že?
Byl to můj nejhorší moment ve fotbale. Přišla celá rodina i kamarádi. Já neproměnil gólovku a diváci mě hnali. Kamkoliv jsem pak přišel, každý po mně koukal jako po člověku, který zavinil, že se nepostoupilo na mistrovství světa 2002. Tenkrát jsem neměl formu a hrál jen kvůli svému jménu. To byla chyba. Ale těch chyb bylo tehdy víc.
Jak to myslíte?
Nedávali jsme reprezentaci všechno a vrátilo se nám to. Bylo vlastně spravedlivé, že jsme kvalifikaci nezvládli. Na srazy do Prahy jsme jezdili jako na výlet, tréninky jsme flákali. Tohle se každému v životě vrátí.
A co ve Slavii? Tam už proti vám fanoušci křičeli?
Právě před jedenácti lety, když jsem odcházel do ciziny. Asi dva měsíce před koncem ligy se provalilo, že půjdu do Lensu. Já polevil, šetřil se, aby nepřišlo zranění. Lidi to poznali.
Co se dělo?
Křičeli vystřídejte ho, ať táhne do Francie! Já se cítil dotčenej, ale časem mi došlo, že měli úplnou pravdu.
Předpokládám, že dnes ve čtyřiatřiceti letech by se vás nadávání dotklo ještě víc.
Já lidi chápu. Mají právo projevit názor. Jsem na kritiku připraven, i když daleko víc bolí tady doma než ve Francii, kde jste za cizince. Pokud budu fotbalu odevzdávat všechno a stejně mi to nepůjdu, radši skončím. To vím.
Jaký máte nyní fotbalový cíl?
Jednoduchý. Pomoct Slavii.
A reprezentaci?
Teď mám formu slabou na Slavii, natož na reprezentaci. Uvidíme. Reprezentace může být druhý cíl. Mám pocit, že pokud se dostanu znovu do formy, ještě jí můžu pomoct. Jinak bych uvažoval, kdybychom měli dost mladých a dobrých kluků, kdyby neexistovaly problémy. To už bych vycouval.
Pokud vás někdo postaví před otázku: vyhrát se Slavií titul, nebo postoupit do Ligy mistrů. Co vyberete?
Titul. Vyhrát titul je nejhezčí, co můžete ve fotbale dokázat. Protože je to nejtěžší. Vím, o čem mluvím, mám ho se Slavií i s Lensem. Liga je dlouhodobá soutěž, musíte hrát výborně celý rok.
Proč jste dal Ligu mistrů až na druhé místo?
Se Slavií se teď o ní poperem, to se ví. Postup by byl nádherný. Ale já jsem soutěživý, chci vyhrávat, a to se Slavií v Lize mistrů těžko můžeme. Postoupit tam je hezké, ale jestli pak uhrajete dva body, všichni z toho jsou rozčarovaní. Stává se z toho jen vítaná finanční injekce.
Slavia to zkouší pošesté. Bývalý reprezentant Ivan Hašek říká: S klikařem Šmicrem k tomu má blízko.
(směje se) Já a klikař?
A nejste? O vás každý ví, že nosíte štěstí. Máte pořád v životě kliku?
Ve fotbale v důležitých momentech určitě. Ale když děláte pro fotbal maximum, štěstí k vám přijde samo. Moc důležité je vybrat si správný klub. Tady asi jednou poděkuju manažeru Paskovi. Vždy mi radil dobře, i když na stole třeba ležely finančně zajímavější nabídky. Snad se nespletl ani ve Slavii.
Na co se ve Slavii těšíte?
Rozhodně na partu. Pokud je, máte z fotbalu mnohem hezčí pocit. Různé srandičky, hecy, tohle najdete jenom u nás. Jinde ve světě, ať jsem byl v Lens, Liverpoolu nebo Bordeaux, se každý stará hlavně o sebe. Musí, je větší tlak a konkurence, o místo v sestavě se bojuje.
Platí to pořád? Nemáte jedenáct let staré iluze?
Myslím, že nemám. I když jedenáct let je opravdu dlouho. Skoro všechny hráče znám jako jména na papíře a ve skutečnosti nevím, co od nich můžu na hřišti čekat. Jdu do úplně nové ligy a těším se!
Berete cizinu za ukončenou kapitolu?
Na 99 procent ano. Se Slavií mám roční smlouvu a jestli to půjde, ještě jeden další rok bych si zahrál. Pak chci pro Slavii pracovat na jiném poli. Kde, to teprve uvidím.
Když hráč jako vy podepisuje smlouvu ve 34 letech, musí ještě myslet na peníze?
Záleží, jak během fotbalové kariéry hospodařil s penězi.
A vy jste hospodařil dobře?
Já myslím, že ano! Se Slavií nešlo o peníze. Na ně jsem myslel jen v situaci, kdy se objevovaly nabídky z ciziny. Tam bych chtěl jen za hodně dobrou smlouvu. Aby to stálo za to.
Řadě krajánků zůstanou z ciziny kamarádi, ale třeba i nemovitosti. Jak je to s vámi?
Myslím, že příznivců mi zbyla spousta. Před časem jsem navštívil prodejnu klubových suvenýrů v Liverpoolu. Lidí se tam nahrnulo tolik, že museli zamknout dveře a mě pustili zadním vchodem. Pokud jde o nemovitosti, mám barák v Bordeaux, dokonce se zajímavým nájemníkem.
O koho jde?
Bydlí tam Laurent Blanc (francouzský mistr světa 1998 a mistr Evropy 2000). Stal se novým trenérem Bordeaux a líbil se mu můj dům, který jsem nabízel k pronájmu. Snad se mi o něj bude dobře starat.
Dáte mu i klíče od své vinotéky?
To určitě ne! Stěhuju ji do Prahy. Všech 450 lahví. K tomu spoustu prádla, nějaký nábytek. Právě tenhle týden nám věci převážejí kamionem do Prahy. V Bordeaux jsem nechal Blankovi jen ledničku.
Jste celoživotní optimista. Je vůbec chvilka, kdy propadáte skepsi?
Já jsem pesimista na zranění. Měl jsem jich celý život spoustu a vždycky se táhla. Někoho píchne ve svalu a je za pár dní fit, já za měsíc. Jak jsem zraněný, vidím to blbě.
Došlo to někdy tak daleko, že jste chtěl s fotbalem končit?
Loni před mistrovstvím světa. Problémy se zraněním se vracely, podruhé, potřetí. Ale teď je všechno jinak. Mám chuť do fotbalu, jako kdybych měl hrát do čtyřiceti.
