Minulý týden si za svůj čin převzal ocenění od krajského úřadu i krajského fotbalového svazu. „Týden jsem byl z té situace v šoku a rozdýchával to. Podobné ocenění člověka potěší, ale jsem hlavně rád, že to kluk, kterého znám od dorostu, přežil,“ vrací se Jiří Pokorný k události ze začátku září.
Běžela zhruba 70. minuta zápasu a domácí celek držel remízu 1:1. V tu chvíli na hřišti upadl hostující 42letý Jiří Miňha. „V první chvíli to vypadalo jako tradiční situace po souboji. Hráč se skrčil a spadl na kolena. To jsem si říkal, že dostal loktem, nebo tak něco, a pak najednou slyším, jak kolem křičí, ať zavoláme sanitku,“ popisoval situaci 39letý Jiří Pokorný.
Vyrazil z lavičky, a když přiběhl na místo, uviděl, jak protihráči modrají rty, a zjistil, že nedýchá. Začal s masáží srdce. Jak sám říká, tak nějak automaticky.
„Povedlo se nám ho nahodit, říkali jsme si, že je to super, a on nám zase vypadnul. Takhle asi třikrát nebo čtyřikrát, než přijela záchranka a přebrala si ho,“ dodává Pokorný. Čas při tom nevnímal. Ale do příjezdu záchranky mohlo uběhnout zhruba 10 až 15 minut.
Jiří Pokorný je podnikatel. Jeho firma dělá podlahy a se zdravotnictvím nemá nic společného. Přesto dokázal z přítomných zareagovat nejdříve právě on. „Byli tam i kluci dobrovolní hasiči, říkali pak, že ví, co mají dělat, ale v tu chvíli strnuli. Nejdůležitější bylo zareagovat a jednat,“ vysvětloval Pokorný, který první pomoc zvládl i díky armádě, kde pět let sloužil. „Tam jsme se tomu věnovali docela dost. Třikrát týdně jsem si ‚andulu‘ zmáčknul,“ pousmál se při vzpomínce.
Pokorný také dodal, že jako kouč A-týmu na zápasech béčka většinou nebývá. „Ale jejich trenér byl na dovolené, a tak mě poprosil, jestli bych ho nezastoupil. V půli jsem navíc už chtěl jet domů, ale pak jsem si řekl, že to tam nějak přetrpím,“ přidal muž, jehož čin ocenil esemeskou v ten den večer i Jan Koller.
