Ale celkově vzato, v posledních týdnech prožíváte v příbramském mužstvu fotbalovou pohodu.
"Možná by se to tak říct dalo, ale žádnou euforií se unášet nenechávám. V mém věku je nejdůležitější, že jsem momentálně zdravý, což musím zaklepat. Takže jsem rád, že se mi docela daří."
Jenže začátek soutěžního ročníku se pro vás tak slibně nevyvíjel.
"Souviselo to se zraněním, měl jsem něco s úpony pod kolenem. Ve druhém ligovém zápase s Bohemkou, který jsme prohráli pět jedna, jsem s tím zraněním hrál, nebylo to ono. Pak přišly nepovedené pohárové zápasy s PAOK Soluň, mezitím jsem toho moc nenatrénoval a tak to na mně bylo znát. Naštěstí jsem se do toho po čase zase dostal a obrátilo se to k lepšímu."
Jak vzpomínáte na dvouleté německé angažmá v Norimberku a Uerdingenu?
"Nebýt zranění, nemohl bych si na nic stěžovat. S Norimberkem jsme vykopali první bundesligu, ale to už mi začaly potíže s kolenem. Po roce jsem šel do Uerdingenu a tam jsem si třikrát natrhl zadní stehenní sval. Celkem jsem v Německu promarodil skoro deset měsíců."
A co příbramská kapitola, kterou jste začal coby záložník v létě 1999? A později jste se přeorientoval na jednoho ze stoperů, který ve čtyřčlenné obraně plní částečně i roli libera?
"Cítil jsem, že v záloze moc jisté místo nemám. Potom odešli Schindler do Drnovic a Mynář do Sparty a trenér Kotrba za mnou přišel, co kdybych to zkusil ve středu obrany."
Co vy na to jako rodilý ofenzivní záložník?
"Vybírat jsem si nemohl, ale zároveň jsem nevěřil, že bych to zvládl. Vždycky jsem radši spíš útočil, defenziva byla moje slabá stránka. Jenže kdybych to přece jen zvládl, byla tu šance, že budu hrát stabilně. A dnes můžu říct, že to dopadlo dobře."
Na internetové adrese fotbal.idnes.cz jste charakterizován mimo jiné jako hráč, jemuž se předpovídala skvělá budoucnost, ale kterého srazily pohodlnost a laxní přístup. Co byste k tomu řekl?
"Shodou okolností jsem to nedávno četl. Těžko komentovat. Možná jsem tak leckdy působil, ale ujišťuju, že jsem úplně opačný typ, povahy spíš výbušné. Nejspíš ta charakteristika souvisí s mým působením ve Slavii. Přišel jsem tam z Plzně jako reprezentant, všichni včetně mě čekali, že Slavii potáhnu. Jenže jsem tohle očekávání nesplnil, neprosadil jsem se tak, jak si to kdekdo představoval. A začalo se mluvit o pohodlnosti a laxním přístupu."
Čeho jste chtěl ve fotbale dosáhnout?
"Přece být nejlepší na celém světě. Ale teď vážně, chtěl jsem excelovat ve Slavii a být co nejdéle v národním mužstvu. Ale jak to dopadlo, o tom už jsem mluvil v souvislosti s tou Slavií."
Máte deset reprezentačních startů, ten poslední z května v pětadevadesátém, kdy Česko remizovalo 1:1 v přátelském zápase se Slovenskem a vy jste dal v Bratislavě dokonce gól. Jaké máte ambice dnes?
"Hrát co nejlíp za Příbram. Netroufnu si říct, jestli mám ještě šanci na zahraniční angažmá, ale v červnu mi v Příbrami končí smlouva a zatím za mnou nikdo z klubu nepřišel. Takže opravdu nevím, co se mnou bude. A kdybych nakonec v Příbrami ještě nějaký ten rok vydržel, určitě bych se zase chtěl dostat do pohárové Evropy."
Co říkáte vývoji na špici prvoligové tabulky?
"To, že šest kol před koncem jsou ve hře o titul tři mužstva, je jen dobře. Po dlouholetém nepřetržitém kralování Sparty je najednou liga pro každého mnohem zajímavější a dramatičtější. Ale takhle by asi odpověděl každý."
Koho v téhle chvíli vidíte jako ligového mistra?
"Los má sice nejvýhodnější Žižkov, ale protože Liberec jede na strhující vlně, tak bych nejspíš tipnul ten Liberec. Ale Sparta se jen tak nevzdá."
