„Trnava rozbila ligu. Vedli jsme skoro od prvního do posledního kola a neměli jsme konkurenci,“ kasal se po sobotním vítězství 2:0 nad Dunajskou Stredou. Až o pár dní později svá slova mírnil: „Jsem nezkušený trenér. Někdy po zápase řeknu víc, než bych měl, musím se naučit kontrolovat.“
To je celý on. Do všeho se vrhá po hlavě, což dokládá způsob, jakým si sám změnil identitu.
Ještě mu nebylo ani sedmnáct, když mu bliklo v hlavě a rozhodl se: Chci jiné jméno! Sice se narodil v Bělehradě, ale v osmi letech s rodiči odcestoval do Anglie. Původní příjmení Jevtič chtěl odhodit, protože už se cítil jako Brit.
„Srbsko bylo v Anglii brané jako válečný agresor, každý věděl, kdo je Miloševič, a moje jméno končilo stejně jako jeho,“ vysvětluje do- dnes. „Tak jsem se nejdřív nechal přejmenovat na John Smith.“
Jenže typicky britské jméno se mu také přestalo líbit, a tak...
„Přišla taková moje chvilka šílenství. Vrátil jsem se k původnímu jménu Nestor, ale k němu jsem si vybral příjmení El Maestro, protože mi to prostě znělo cool.“
Mockrát od té doby zalitoval, ale k další změně už se neodhodlal. A po víkendu si konečně může říct, že k němu příjmení sedí – vždyť El Maestro přece znamená... Mistr!
Roli trnavského hrdiny si holohlavý kouč umí užít. Emoce neskrývá, naopak jim dává průchod. Třeba před měsícem po vítězství nad Slovanem Bratislava: El Maestro vyšplhal na stříšku nad lavičkou náhradníků, otočil se k tribuně plné lidí, divoce křičel a pumpoval rukama.
A co teprve v sobotu! Hned po závěrečném hvizdu se na něj sesypali fanoušci a během chvilky už ho v euforii vyhazovali nad hlavy. Posbíral zážitky, ale něco i ztratil.
„Spal jsem na stadionu, protože jsem nemohl najít klíče od bytu,“ smál se, když oslavy skončily. „Co se po utkání dělo, to předčilo všechna moje očekávání.“
Přitom když v létě přicházel, byli fanoušci opatrní. El Maestrovi bylo čtyřiatřicet, sám nikdy fotbal nehrál, jako hlavní kouč nikdy nikde netrénoval. Vypadalo zvláštně, že si jako asistenta přivedl bratra Nikona, který sotva zabalil hráčskou kariéru a ve čtyřiadvaceti měl s koučinkem nulové zkušenosti.
Jenže všechno klaplo dokonale – a o náhodě se nedá mluvit.
El Maestro je sice věkem trenérský bažant, ale před Trnavou prošel velkými týmy: jako asistent sbíral zkušenosti v Schalke, Hannoveru, Hamburku i Austrii Vídeň. A co dál?
„Nevím, kde budu za deset let. Ale jsem si téměř jistý, že ve větším klubu a větší lize, než je slovenská,“ zavěštil si sám před dvěma týdny.
Klidně je možné, že tahle předtucha se naplní o hodně dřív.
