"A když po třech letech přijely na Slovensko, neudělaly ani rozdílové zkoušky ve
škole, protože na Islandu je výuka mnohem benevolentnější. Navíc jejich slovenština jim už ve škole nestačila," vzpomíná Kretovič. Definitivně však trvalé bydliště změnili společně až před čtyřmi lety. V Košicích si sice ponechali byt, ale věděli, že domov už budou mít jinde.
Děti se rychle přizpůsobily místnímu poklidnému životu, manželka se pustila do studia vysoké školy. Dnes dvacetiletá dcera mezitím dospěla a vydala se studovat baletní školu do Norska, patnáctiletý syn navštěvuje desátou třídu místní základní
školy. "Dcera se kvůli své práci natrvalo na Island zřejmě už nevrátí. Pracovních příležitostí v její profesi je na Islandu málo. Pokud děti odejdou z Islandu, budeme je následovat."
Zatím je však na Islandu spokojen. Vedle svého hlavního zaměstnání v tiskárně vede fotbalovou mládež a pomáhá v roli průvodce Islandskému fotbalovému svazu. Od čtvrtečního příletu se věnuje české juniorské reprezentaci, dnes bude pomáhat zajišťovat organizační náležitosti pro Chovancovo áčko, další část výpravy
dostane na starost jeho manželka.
Fotbal, který jeho rodině výrazně změnil život, ho bude provázet i nadále. "Mám nabídku stát se profesionálním šéftrenérem mládeže v našem klubu, a tak zvažuji, že mě fotbal bude znovu živit," říká štíhlý pětačtyřicátník.
Ve svém povolání by však byl výjimkou, protože islandský fotbal je založen vesměs na amatérských podmínkách. Hráči trénují až od šesti hodin poté, co ukončí své řádné povolání. Průměrný plat v zemi se pohybuje těsně nad hranicí 150.000 islandských korun, což je v přepočtu asi 60.000 korun českých. "Ovšem s
takovým příjmem málokdo vyžije, většina lidí ještě má druhé povolání," vysvětluje Kretovič.
Fotbalisté si v klubu přijdou na dalších sto tisíc islandských korun, ti nejlepší až na dvojnásobek, což jim dává dohromady slušný příjem. V zemi závratných cen, které způsobuje skutečnost, že takřka všechny výrobky se na ostrov musejí dovážet, si pak mohou žít docela příjemným životem.
Ti nejnadanější však pošilhávají po zahraničním angažmá, nejčastěji v Norsku. A islandské kluby se netají tím, že kvůli přežití jim ani nezbývá nic jiného, než ročně prodat alespoň jednoho hráče za zhruba patnáct miliónů korun. I proto v zahraniční dnes už hraje přes padesát Islanďanů, což je poměrně hodně na to, že na ostrově žije jen něco málo přes 270 tisíc obyvatel.
Z bývalého Československa už okusila islandskou ligu vedle Kretanoviče řada dalších hráčů. Nějaký čas zde působili jeho krajané Rastislav Lazorik a ze společné ligy dobře známý Štefan Tóth. Z Čechů místní soutěž dobře znají nynější plzeňský manažer Pavel Vandas a olomoucký Petr Mrázek, současný trenér Uničova.
Ligovou soutěž na Islandu čeká revoluční krok, který může pomoci fotbal znovu
pozvednout. Místní klimatické podmínky umožňují pouze pětiměsíční hru na venkovních hřištích, proto se místní činovníci rozhodli vystavět pět hal s umělým trávníkem, kam se přesune úvodní jarní část soutěže.
"Jedna hala už stojí, druhá bude dokončena do konce roku. V příštím roce mají být vystavěny tři zbývající," popsal Kretovič čilý stavební ruch na ostrově nedaleko polárního kruhu. Islandský fotbalový svaz si od celoroční soutěže slibuje zvýšení zájmu diváků i sponzorů, který by fotbal dostal na vyšší úroveň. Možná i to jedou pomůže islandské reprezentaci k vysněnému postupu na některý šampionát.