„Mám rád, když jsou na hřišti emoce a souboje jsou na hraně, to mě baví. O to víc si pak zápas užívám,“ přiznává Šimko.
Mezi ním a Barošem to jiskřilo mimořádně. Ostravský útočník vyfasoval i krvavé zranění, rány po utkání si lízal i jeho slovácký strážce.
„Bolest k fotbalu patří, bez podstupování soubojů nemůžete uspět. Ale už jsem připravený na další zápas. No a Milan na mě asi nebude moc rád vzpomínat,“ směje se šestadvacetiletý Šimko. „My jsme vyhráli, takže můžu jen říct, že mi bylo ctí strážit takovou legendu. Odmala jsem se na něj díval, fandil jsem české reprezentaci na mistrovstvích Evropy, byl to jeden z mých oblíbených hráčů.“
A názor na něj prý nezměnil ani po vzájemné konfrontaci. „Vůbec ne. Zápas samozřejmě provázely emoce, ale ty k fotbalu patří.“
I souboj s Lafatou bude brát prestižně
Obdobná výzva Šimka čeká v pátek v Praze proti Spartě, na jejímž hrotu zřejmě bude David Lafata.
„Možná neměl takovou zahraniční kariéru jako Baroš, ale v Česku dokázal ohromné věci. Dal už dvě stě ligových branek, je to teď jedna z největších osobností Sparty, zařadí se mezi její legendy. Budu to brát prestižně,“ poznamenal Šimko.
Na post stopera přesunul poté, co se vážněji zranili Tomášové Břečka a Rada.
„V první řadě chci hrát. Jestli budu krajním obráncem, nebo stoperem, je mi celkem jedno. Kde mě trenér bude potřebovat, tam nastoupím,“ zdůrazňuje svou loajalitu. Zároveň přiznává, že změna mezi posty je výrazná.
„Už jsem si zvykl. Nejtěžší bylo neotevírat prostory a svádět souboje s útočníky, kteří jsou o dost vyšší než krajní záložníci,“ srovnává Šimko. „Třeba Baroš využíval bohatých zkušeností, vždy si tam nějak dokázal dát tělo. Hrálo se mi na něj dost těžko. To předtím mladý jihlavský útočník (Klíma) moc do soubojů nechodil, to bylo něco úplně jiného.“
„Arsenal už asi nepřijde. Ve Slovácku jsem spokojený“
Rozdíl je také v tom, že na stoperu cítí větší zodpovědnost a tolik se nezapojuje do útočení. „Trošku mi to chybí. Na krajním bekovi jsem se dostával víc do hry, ale i ze stopera se dá někdy pěkně vyvézt míč. A když budeme vítězit a já budu hrát, budu maximálně šťastný, víc neřeším,“ ujišťuje.
Jeden sen ale ještě má. „Mým tajným cílem je dát ligový gól, zatím na něj čekám. Nejbližší možnost je na Spartě, ale to je asi sci-fi,“ zasní se.
Slovácko má stejně jako jeho páteční protivník ze tří zápasů pět bodů. V lepší pohodě je ale Šimkův tým. Sparťané mají jako každý rok ty nejvyšší ambice, ale v lize hned nabrali ztrátu na Plzeň i Slavii, navíc v nich stále doznívá zklamání z vyřazení v předkole Evropské ligy.
„Můžeme tam jet se vztyčenou hlavou a porvat se o nějaké body. Jejich tým si stále sedá, však do něj přišlo snad jedenáct nových hráčů. My jsme pohromadě už delší dobu. Mohli bychom využít jejich jakési nesehranosti. Ligu jsme nazačali špatně, máme pět bodů, ale místo některé z remíz mohla být ještě výhra,“ uvažuje Šimko.
Rodák z Kanaše nedaleko Prešova přišel do Slovácka v roce 2013 z HFK Olomouc.
„Každý rok byl skvělý. První rok v tom, že jsem poprvé nahlédl do ligy, pak přišla nějaká zranění a tolik jsem toho neodehrál. Ale tato sezona začala výborně, snad to bude pokračovat,“ věří.
Smlouvu v klubu má do příštího léta. „Už se mi to krátí. Uvidíme, co vedení vymyslí.“
A co vymyslí Šimko? „Arsenal už asi nepřijde... Ve Slovácku jsem maximálně spokojený. Krásná příroda, výborný život, teď se za mnou do Hradiště stěhuje i přítelkyně, má tady práci.“
