Jaké zranění jste tento podzim prodělal?
V začátku sezony jsem koupil dva likvidační zákroky. První už koncem července při zápase maďarského Superpoháru, ve kterém hraje vítěz národního poháru, což jsme byli my, s vítězem ligy, což byl Zalaegerszeg. Vyhráli jsme tři jedna, ale já to odnesl pochroumaným kolenem. Ale i když to dost pobolívalo, odehrál jsem s tím ještě pět ligových zápasů. Jenže v tom pátém s Györem si na mě zase vyšlápli a měl jsem konec. Kvůli poraněným postranním kolenním vazům jsem byl celé září mimo.
Jinak se vám podobné nepříjemnosti vyhýbají?
Na jaře jsem měl zlomený nos, ale na žádnou operaci jsem nešel. Vynechal jsem jen jeden zápas, kůstky srostly sama od sebe a jak se tak dívám do zrcadla, žádné stopy to na mně nezanechalo.
Když jste do Újpesti přišel, rychle jste o svých kvalitách přesvědčil trenéra Gláznera. Jenže ten už u mužstva není.
Přestože jsme vyhráli Maďarský pohár, což bylo naším cílem, vedení se nejspíš nelíbilo šesté místo v lize. Funkcionáři se zhlédli v bývalém reprezentantovi Laco Molnárovi, který chytával v Nitře a hlavně v bratislavském Interu. Ale protože neměl výsledky, musel se po pěti zápasech poroučet.
A mohl za špatné výsledky opravdu trenér?
No, já si na něj stěžovat nemůžu, ale jednoduché to neměl. V létě přišlo asi devět nových hráčů, hledalo se ideální složení mužstva a všichni samozřejmě hrát nemohli. Dost jich začalo po straně nadávat, někteří si chodili na trenéra stěžovat klubovým šéfům a nakonec to dopadlo tak, jak to dopadlo.
Kdo vás tedy nyní trénuje?
Dali to docela mladému asistentovi Andrászovi Szabó, kterému je tak kolem pětatřiceti. Ale s ním přišly i ty výsledky, jsme teď čtvrtí. Do konce podzimu zbývají tři kola a když se dostaneme na třetí místo, budou v klubu všichni spokojeni.
Co považujete za své největší maďarské úspěchy?
Jednoznačně vítězství v Maďarském poháru. Pak taky nesmím zapomenout na ten triumf v Superpoháru. A docela si zakládám i na tom, že podle bodování zdejších novinářů jsem byl na jaře nejlepším hráčem mužstva.
A jak jste na tom v novém ligovém ročníku?
Samochvála sice smrdí, ale když už se ptáte. Po těch prvních pěti kolech jsem na tom byl v Újpesti zase nejlíp, teď v sobotu jsem dostal na desetibodové stupnici sedmičku a lepší byl s osmičkou jen Kovács, který dal oba naše góly.
Už na jaře jste říkal, že dopředu se moc nedíváte, a že v Újpesti, kde máte smlouvu do června 2004, jste velice spokojený. Platí to i dnes?
Samozřejmě, že platí. Jsem tu opravdu spokojený, na hřišti mi to jde a ani na podmínky smlouvy si stěžovat nemůžu, spíš naopak. Hodlám ten kontrakt dodržet.
Ale to samé na jaře říkal někdejší hráč Plzně, potom slávista a později teplický útočník Robert Vágner. Ale v létě odešel do bundesligové Chotěbuze.
To je sice pravda, jenže to byla klika, jaká fotbalistu nemusí potkat ani jednou za celou kariéru. Nějací pozorovatelé z Německa, ale nevím jestli přímo z Chotěbuze, byli na finále Maďarského poháru, které jsme s Haladásem vyhráli dva jedna v prodloužení. Robert dal oba góly a ruka byla rychle v rukávě.
Něco podobného by se ale klidně mohlo přihodit i vám.
Ne snad, že bych byl jen skeptický, ale podobnou nabídku ze západoevropského klubu neočekávám. A nijak se tím netrápím.
Sledujete z maďarské metropole i českou ligu?
Samozřejmě, zrovna včera jsem se na Primě díval na vítězství Teplic na Bohemce. Chytím tu vedle Primy také oba programy České televize, chybí mi jen Nova, která nevysílá přes satelit. Ale celkový přehled o české lize mám, často si volám s bývalým sparťanským spoluhráčem Radimem Holubem. A tvrdím, stejně jako ostatní naši hráči, kteří v Maďarsku hráli nebo hrají, že naše liga je s tou maďarskou srovnatelná. S Újpestí bychom v Česku hráli střed tabulky.
Když už jste se díval na pondělní ligovou dohrávku, co teplickému vzestupu pod trenérem Strakou říkáte?
Pokud vím, tak Straka už vyhrál sedm z osmi zápasů. A to už nemůže být náhoda. Nejspíš v něm něco je, jde na to prostě dobře. Pořád se říká, že Teplice mají kvalitní hráče, ale až Straka to z nich dokázal dostat. A docela správně nestaví jen na velkých jménech, ale hraje pod ním ten, kdo má formu. A když si například i takový Verbíř musel párkrát sednout na lavičku, určitě se na sebou pořádně zamyslel. A jak jsem u televize viděl, na Bohemce se mohl přetrhnout.
Kdo je Radek Slončík
Devětadvacetiletý středopolař Slončík, rozený fotbalový dirigent, si udělal jméno v Ostravě, jeho slibnou kariéru však brzdila častá zranění a operace pravého kolena. Na jaře 2000 ho koupila Sparta a nechala ho operovat u specialisty v coloradském Vailu. Jarní sezonu promarodil, na podzim se v sestavě tehdejšího sparťanského kouče Ivana Haška objevoval.
V první polovině loňského roku se však znovu ozvalo zranění kolena a následovalo další marodění. Když se dal před podzimem do pořádku, další letenský trenér Hřebík ho většinou nestavěl a poté na něj svedl domácí prohru s Realem Madrid v Lize mistrů. Proto Slončík 10. ledna 2002 kývl na nabídku Újpesti, v níž se během zimní přípravy prosadil do základní sestavy. Slončík 17x reprezentoval, naposled v únoru 2000 ve finále Carlsberg Cupu proti Mexiku.
