Na hřiště se Slončík dostal v pětašedesáté minutě a hosté v odvetě už prohrávali o dva góly. Jednobrankový náskok z prvního vzájemného utkání, v němž on sám nehrál, byl pryč. "Chyběl nám druhý gól z domácího zápasu, šance na něj byly," označil hlavní příčinu vypadnutí.
V Karviné působí od ledna, přestupem z Fulneku si o soutěž "polepšil". V létě ale hráče, jehož kariéru před lety notně zabrzdilo komplikované zranění kolena, trápily zdravotní potíže. Hrát začal až v září. "Přitahovač už je v pohodě, teď jsem zase měl něco s lýtkovou kostí. Je to pro mě smutné, na jaře jsem odkopal všechno, ale takový už fotbal je," poznamenal na adresu svého zdraví.
O zápasu Slavie s Karvinou čtěte zde |
Rozdíly mezi jeho rokem narození a letopočty za jmény některých spoluhráčů jsou zřetelné. Patnáct, šestnáct, ale i osmnáct let. Vždyť on ještě pamatuje, když na místě dnešního stadionu stával ten starý. "Ano, hrál jsem ještě v Edenu s dřevěnou tribunou. Když jsme hráli proti béčku Sparty, byli jsme se na nový stadion podívat. No, je to velká změna, Slavii to zvedlo. Výkony, prestiž. Jsem rád, že jsem si tady zahrál, taková kultura fotbalu je vynikající," ohlédl se ještě před odjezdem.
Atmosféru měl ale lepší první vzájemný duel se Slavií. "V Karviné přišlo pět tisíc lidí, byli natěšení. Moc takových zápasů se tam nehraje. Byl to svátek a výsledek pro nás velkým úspěchem. I když jsme nepostoupili, jsem rád, že si to naši lidé užili," potvrdil Slončík rozdíl mezi oběma zápasy.
Technicky skvěle vybavený záložník, jenž v dresu Baníku Ostrava i Sparty Praha jich proti červenobílým odehrál dost, nezapomněl tomuto soupeři složit hold: "Mám rád fotbal, jaký Slavia hraje. Rychle míč od nohy, přihrávka do křídla, má to styl."
Nakonec se rozvzpomněl i na své poslední ligové vystoupení. "Máte pravdu. Odehrál jsem jenom poločas. Tenkrát jsme šli do deseti, Pavel Besta byl vyloučený, a tak jsem šel dolů. Tak to bývá," pokrčil rameny nad koncem dlouhé kariéry, čítající 256 prvoligových vystoupení a osmnáctiměsíční angažmá v maďarském FC Ujpest.
