Sedmnáctinásobný reprezentant Slončík měl v minulosti opakované problémy s pravým kolenem. Má ho celkem pětkrát operované, naposled 1. března 2000 u specialisty v americkém Vailu. Tuto operaci mu zajistila a financovala Sparta, do níž z Ostravy přestoupil koncem února 2000.
Podle sparťanského šéfa Vlastimila Košťála přišla operace letenský klub na 15 000 dolarů, což bylo podle tehdejšího přepočtu 554 400 korun. Od té doby byl Slončík z nejhoršího venku, pouze v dubnu 2001 ho v operovaném koleni krátkodobě zlobila poškozená chrupavka. Po ambulantním léčení se Slončík mohl naplno věnovat své profesi.
Ze Sparty odešel v lednu 2002 do maďarské Dźsy Újpest, protože tehdejší letenský trenér Jaroslav Hřebík ho na podzim 2001 stavěl jen sporadicky. V prosinci 2002 prohrála Sparta v Lize mistrů domácí zápas s Realem Madrid 2:3 a kouč Hřebík obvinil Slončíka, že vítězný gól Realu zavinil právě on.
Slončík poté v budapešťském klubu herně ožil, byl pravidelně hodnocen mezi nejlepšími hráči mužstva. Koncem jara 2002 vyhrál s týmem Maďarský pohár a letos ho dovedl ke čtvrtému místu v lize.
V posledním soutěžním ročníku začal mít maďarský klub vážné finanční problémy, pro letošní jaro snížil Slončíkovi plat o deset procent a v červenci 2003 ho uvolnil do Ostravy, přestože hráč měl smlouvu do června 2004.
Jak to bylo s Drnovicemi, s nimiž jste byl před časem domluvený?
Když se rozkřiklo, že v Dózse na mě už nemají peníze, a že mě předčasně uvolní, nabídl mi pan Gottvald angažmá v mužstvu druholigového nováčka z Drnovic. Předložil mi solidní podmínky a dohodli jsme se, že už budu mít uzavřené záležitosti v Maďarsku, tak že to podepíšeme.
Jenže potom do hry vstoupila Ostrava.
Předtím jsem žádnou prvoligovou nabídku neměl, takže tady jednoznačně rozhodlo sportovní hledisko. První liga je zkrátka první liga. Nebylo co řešit a v Drnovicích to pochopili.
Takže si na nejvyšší soutěž troufáte?
Samozřejmě. Nejsem tak starý, je mi třicet. Hlavně se ale musím dát do pořádku po kondiční stránce tak, abych bylo do začátku ligy připravený. Což doufám stihnu. Udělám všechno, abych to zvládl.
Dal jste si pro nové angažmá sám sobě nějaký cíl?
Chci hrát dobře. Prostě tak, abych byl spokojen nejen já, ale i klubové vedení a fanoušci.
Co jste si pro fotbal přinesl ze Sparty a z Dózsy Újpest?
Ve Spartě jsem poznal, jak je důležité sebevědomí. S takovým, jaké mají sparťani, jsem se nikdy nesetkal. A oni navíc to sebevědomí dokázali prodat na hřišti. V Budapešti jsem zase poznal odlišný životní styl, což taky není zkušenost k zahození. A naučil jsem se hrát pod neustálým tlakem, protože jsem byl cizinec, od kterého každý čeká víc než od domácích hráčů.
Můžete prozradit, kde jste měl finančně nejvýhodnější smlouvu? Ve Spartě, v Dózse, nebo teď v Ostravě?
O tom mluvit nebudu, protože lidi jsou hrozně závistiví. A taky mají velké oči. K tomu ještě napomůže bulvár, který napíše, jak si pomůžu, protože Dózsa mi dluží miliony. Což vůbec není pravda. A po Ostravě se povídá, jaký ranec vydělám teď v Baníku. No, můžu jen říct, že v Ostravě mám smlouvu postavenou tak, že budu brát peníze jen za odehrané zápasy. Tomu mému kolenu se prostě v Česku už nevěří. Ale v Dózse jsem měl smlouvu úplně normální.
Vzpomínáte ve zlém na trenéra Hřebíka, který na vás hodil někdejší porážku s Realem?
Takhle jednoduše se to říct nedá. On za ten půlrok na podzim před dvěma lety dosáhl opravdu mimořádných úspěchů, to se mu upřít nedá. Měl ale své vyvolené hráče, s nimiž nejprve uspěl, ale pak se mu to vymklo z rukou. A konkrétně mě chtěl učit něco, v čem jsem nikdy dobrý nebyl, nemohl jsem prostě v defenzivě hrát stejně kvalitně, jako v ní hrál Martin Hašek, který odešel do vídeňské Austrie. Techničtější fotbalisti to prostě u Hřebíka měli těžké.
Co vám říká národní mužstvo?
Paráda, hraje výborně.
Ale jistě víte, že takhle otázka myšlena nebyla.
Co mám ve své situaci k národnímu mužstvu říkat? Nejdřív musím něco ukázat v ostravském mužstvu a pak se uvidí. Jenže dostat se do dnešní reprezentace, ve které je osmnáct až dvacet opravdu vynikajících fotbalistů, to je moc těžké i pro lepší a mladší hráče, než jsem já. Takže tady si žádné iluze nedělám.
 Radek Slončík se letos v dubnu přišel podívat na své bývalé ostravské spoluhráče. Ti mu však radost neudělali a v lize s hostujícím Libercem prohráli O:1. |
