"Pokud se stane šampionem Španělsko, potěší mě to," prohlásil Johan Cruyff před nedělním finále. Že to zní takřka jako vlastizrada? Legendární útočník a jeden z nejlepších hráčů všech dob pro ni má slušné polehčující okolnosti.
Dnes třiašedesátiletý Cruyff strávil úžasné roky kariéry v Barceloně, kterou později neméně úspěšně trénoval a ještě před pár dny v ní byl čestným prezidentem. Poblíž katalánského města s rodinou žije a netají se láskou ke Španělsku a jeho fotbalu.
I proto se teď dostal do prekérní situace. Snad každý, kdo ho potká, se ptá: Komu budete fandit? Cruyff si je vědom, že jde o citlivé téma, a podle toho odpovídá.
"Komu budu fandit? Jsem Holanďan a přeji své zemi, zároveň však fandím krásnému fotbalu a ten hrají Španělé."
Tak, teď si vyberte! Pořádně si asi nemůže vybrat ani Cruyff sám, jiné to je, když hovoří o tom, kdo je pro finále favoritem. "To je jasné. Velkým favoritem jsou Španělé," vystřelí bez váhání. "Možnost, jak s nimi neprohrát, je jediná: že nepromění své šance."
Čí radost slavného Johanna ve finále potěší víc? Nizozemská? Španělská?
Muže, který ve své době fascinoval fotbalový svět, dnes fascinuje hra Španělů. To z něj čiší a on se to nesnaží skrývat: "Podívejte se třeba na jejich středovou formaci – Xavi, Iniesta, Busquets, ti všichni neustále chtějí míč, a když ho má soupeř, vytvářejí na něj obrovský tlak, aby ho získali."
Když tato slova poslouchají Cruyffovi krajané, možná je napadne něco ve smyslu poupraveného přísloví: Pošpanělštěnec horší Španěla. Může jim připadat, že finále se snad podle Cruyffa ani nemusí hrát, že je předem rozhodnuto.
Nejspíš i proto fotbalová legenda rychle radí, jak musí Nizozemci hrát, aby nedopadli jako on a spoluhráči v roce 1974, kdy ve finále šampionátu padli: "Proti Španělsku musíte hrát útočně, to je jediná cesta k úspěchu. Kdo proti nim spoléhá na kontry, zaslouží si trpět."
Jako jediný ze všech Nizozemců si je Cruyff nyní jist, že ho v neděli žádné utrpení nečeká. Ať zvítězí kdokoli, bude mít radost. Ať kdokoli prohraje, nepocítí smutek.
