Když v úterý podepsal smlouvu se Spartou, stal se v Česku příchod Tomáše Rosického podzimní fotbalovou událostí číslo jedna. Je zpátky po víc než patnácti letech v Dortmundu a Arsenalu (více zde).
Pokud bude zdravý, můžete si být jistí, že domácí soutěž rozsvítí. Jak dopadli jeho předchůdci, známí a slavní reprezentanti, kteří se po letech v cizině rozhodli pro návrat domů?
Nejslavnější návraty
Karlu Poborskému bylo teprve třicet a platil za oporu reprezentace, když se po štacích v Manchesteru United, Benfice Lisabon a Laziu Řím rozhodl, že v cizině skončí a dál bude hrát v Česku. Ač před odchodem působil rok ve Slavii, při návratu zvolil Spartu.
„Chci Spartě pomoci ke dvěma mistrovským titulům a do Ligy mistrů,“ řekl záložník po podpisu dvouleté smlouvy. Nakonec zůstal tři roky, Sparta slavila titul dvakrát, vyhrála domácí pohár a dvakrát postoupila do Ligy mistrů. Jak byl jeho přínos pro Spartu obrovský, tak invenční záložník neslavně skončil. Po sporech s tehdejším trenérem Hřebíkem byl vyřazen z kádru a odešel do rodných Budějovic.
Po titulu v roce 1996 a stříbru s reprezentací na Euru v Anglii odešel Vladimír Šmicer ze Slavie do Lens, po třech letech přestoupil do Liverpoolu, s nímž v roce 2005 vyhrál Ligu mistrů. Následovalo dvouleté angažmá v Bordeaux a návrat do Slavie. A s ním mužstvo poprvé v historii prošlo kvalifikací do Ligy mistrů. Ofenzivnímu hráči bylo v té době čtyřiatřicet, provázela ho zranění, za víc než dva roky zasáhl jen do 23 utkání, i tak pomohl ke dvěma titulům. Poslední zápas hrál v listopadu 2009, v poločase proti Plzni ho kouč Jarolím vystřídal a když pak šestatřicetiletý Šmicer přišel mezi novináře, oznámil konec kariéry.
Stejně jako Šmicer také útočník Milan Baroš byl jedenáct let v zahraničí, i on s Liverpoolem vyhrál Ligu mistrů a s národním týmem dosáhl na Euru 2004 v Portugalsku na semifinále. Do svého Baníku Ostrava se poprvé vrátil v roce 2013, odehrál jaro, dal pět gólů, pomohl k záchraně, klubu přispěl i finančně a zase odešel. Za rok byl zpátky. Po neshodách s vedením loni odešel do Mladé Boleslavi, nyní hraje za Liberec.
Nejznámější návraty
Jedenáct let v zahraničí a návrat do Baníku Ostrava. I tento scénář psal Marek Jankulovski, který hrával v Neapoli, Udine a AC Milán. Poslední měsíce italského angažmá prožil léčbou operovaného kolena. Po vypršení smlouvy se stal hráčem Baníku a v říjnu 2010 to přišlo. V domácím utkání proti Hradci šel do hry v 65. minutě, po pěti minutách při obranném skluzu si zranění obnovil. Pak ukončil kariéru, ve čtyřiatřiceti letech.
„Hlavní důvod je zdraví, dvakrát během roku mám těžké zranění. Nechci to riskovat potřetí. Křížový vaz není jako meniskus nebo cokoliv jiného. Končím,“ řekl Jankulovski.
Jedenáct let byl pryč z Baníku také defenzivní záložník Tomáš Galásek. Člen silné reprezentační éry s Nedvědem, Poborským, Rosickým či Kollerem se domů vrátil jen na půl roku. Jak pozvedl Baník, lze vyčíst z následující statistiky: tým byl po podzimu 2008 třetí s třiceti body a s minimální ztrátou na druhou Boleslav; po jeho odchodu do Mönchengladbachu získal na jaře jen devět bodů.
Tomáš Ujfaluši zamířil do zahraničí v prosinci 2000 a zažil skvělou kariéru. Hamburk, Fiorentina, Atlético Madrid, Galatasaray. V Turecku si však pochroumal koleno, rok nehrál, ale v pětatřiceti ještě končit nechtěl. A tak se v srpnu 2013 zrodil návrat do Česka, ne však do rodné Olomouce, ale do Sparty. „Sparta pro mě byla jedinou variantou,“ pronesl.
Zdravotní stav stoperovi však téměř nic nedovolil, trenéru Lavičkovi i mladším spoluhráčům aspoň pomáhal v kabině. Odehrál jen dva pohárové zápasy (proti Zlínu 1:0 a Znojmu 2:1) a v prosinci oznámil konec. „V první řadě bych chtěl poděkovat Spartě, že mi po třinácti letech umožnila návrat do naší ligy i s tím rizikem, že to nevyjde. Mrzí mě, že to nevyšlo.“
Kariéru obránce Tomáše Řepky provázely úspěchy i blikance, jak sám nazval své zkraty. A jiné to nebylo po příchodu do Sparty v lednu 2006 po osmi letech ve Fiorentině a West Hamu. Drsný výraz, nekompromisní zákroky a nezměrná obliba u fanoušků. Když v květnu 2010 v posledním kole rozhodl o výhře nad Teplicemi, čímž Spartě trefil titul, euforie na Letné neznala mezí. Po roce však ztratil místo v základní sestavě a za dalších pět měsíců v klubu skončil, což těžce nesl. Po některých výrocích na adresu sparťanského majitele Křetínského ztratil i fanoušky.
Necelých sedm let pobyl v cizině slávista Pavel Kuka. Když se po angažmá v Kaiserslauternu, Norimberku a Stuttgartu vrátil, bylo to v září 2000 terno: v první sezoně dal 14 branek, ač naskočil až v 9. kole. Ale v dalším ročníku víc marodil, než hrál. Jindy bojoval o místo v sestavě, góly ubývaly. Kariéru ukončil v roce 2005.
Kukovým parťákem v Kaiserslauternu byl stoper Miroslav Kadlec. Hned ve své první sezoně v Německu získal bundesligový titul (1991), po tom druhém v roce 1998 se vrátil do Česka. Tenkrát mu bylo čtyřiatřicet. Tři sezony strávil v Drnovicích, jednu v Brně a v létě 2002 kariéru ukončil. Jeho syn Michal Kadlec po odchodu ze Sparty strávil rovněž osm let v zahraničí (pět let v Leverkusenu, tři ve Fenerbahce) než se na Letnou letos vrátil.
Jiří Štajner po zisku titulu v Liberci (2002) přestoupil do Hannoveru. A kromě půlročního hostování ve Spartě tam strávil osm let. Ve čtyřiatřiceti zase začal hrát za Liberec, to se psal rok 2010. Po dvou letech opět slavil titul, po dalším roce zamířil do Mladé Boleslavi a předloni vrcholnou scénu opustil.
Do Liberce po osmi letech v zahraničí, kde hrával za Spartak Moskva, West Ham a Basilej, šel pomoci i stoper Radoslav Kováč. A během roku a půl si ho nemohli vynachválit. Před dvěma lety, kdy mu táhlo na pětatřicet, ho zlákala Sparta, z níž v březnu 2005 odcházel. Ve Spartě už byl spíš náhradníkem, zato velkým pomocníkem v kabině. Letos na jaře i na hřišti prožil senzační tažení Evropskou ligou do čtvrtfinále. V létě přešel do realizačního týmu.
To Tomáš Hübschman hraje za Jablonec, někdejší sparťan byl deset let oporou Šachtaru Doněck, s nímž vyhrál i Pohár UEFA. Po návratu začal třetí sezonu.
Dlouholetý kapitán národního mužstva Jiří Němec, účastník mistrovství světa 1990 i evropských šampionátů 1996 a 2000, působil devět let v Schalke. Když se v roce 2002 vrátil domů, v šestatřiceti nezamířil zpátky do Sparty, ale překvapivě do Blšan. Za Spartu si však ještě krátce zahrál, než dal v roce 2004 profesionální éře sbohem.
V Schalke hrával s Němcem také Radoslav Látal, v roce 1997 slavili triumf v Poháru UEFA. Látal se vrátil o rok dřív, v létě 2001 šel do rodné Olomouce, ale tam mu to nevyšlo. Po podzimu přestoupil do Ostravy a stal se jedním ze symbolů mistrovského titulu v roce 2004. Tenkrát byl nejlepším střelcem ligy Marek Heinz, další navrátilec z Německa, kam v roce 2000 zamířil z Olomouce...
Letošní léto přineslo návraty tří někdejších reprezentantů. Brankář Jan Laštůvka byl venku dvanáct let (Šachtar, Fulham, West Ham, Bochum, Dněpropetrovsk) a teď je oporou nováčka z Karviné. Brněnský záložník Jan Polák si českou ligu zahrál po jedenácti letech a ve svém prvním startu o víkendu zařídil Brnu gólem výhru nad Slováckem. Obránce Martin Jiránek byl v cizině od října 2000 (Reggina, Spartak Moskva, Birmingham, Těrek Groznyj, Tomsk) a před pár týdny posílil Příbram.
