Vlakem to je z Osijeku do Bizovace necelou půlhodinu. Vítá vás malé nádraží, jakých jsou na českém venkově stovky. Také odér, který k vám přináší lehký vánek sotva vystrčíte hlavu z motoráčku, přesně ukazuje, kam jste přicestovali.
Pár místních ve starých teplákách pospíchá někam do zemědělského družstva, jinak nikde nikdo. Člověk na chvíli zaváhá, jestli vystoupil ve správné stanici, jenže pak se mezi domky objeví poutač lákající na "lázeňskou riviéru". Ve směru, kam ukazuje šipka, vás pár stovek metrů za vsí překvapí vysoké baráky, které působí jako z jiného světa.
Lázně Bizovačke Toplice vyrostly na poli, pod kterým se objevily termální prameny. Okázalý komplex Thermalia stojí od roku 1974, a jak říkají hosté z Prahy, je to už na něm znát. "Vybydlené. Zastaralé. Nemoderní," předhánějí se v hodnocení. "Komunistická stavba, všechno je tu strašně velké," trefuje se Darko Šuškavčevič, jugoslávský obránce hrající za Slavii.
Pacienti si sem jezdí léčit klouby a různé další ortopedické neduhy. Prameny, které zde tryskají, dosahují teploty až 96 stupňů, takže plavat se dá i v zimě venku.
Několik bazénů je přímo v členitém komplexu, který je zvenčí i zevnitř obložen červenými cihlovými kachly. Všude jsou prosklené stěny, jimiž jsou vidět okolní lány, ale můžete nahlížet i na terasy, do bazénů, restaurací a konferenčních sálů.
Najdete i místo, které ani po šestadvaceti letech ještě neplní záměr architektů. Třeba jakási betonová rozhledna, na kterou vedou tajemné točité schody. Čtvercová místnost, pětkrát pět metrů skla, plechu a surového betonu. Jinak nic.
"Jsme tady jako v labirintu, pokaždé cestou na jídlo někde zabloudíme," přiznal Pavel Řehák, asistent trenéra Jarolíma.
V dlouhých chodbách, které jsou cítit chlórem z bazénů, se fotbalisté potkávají s pacienty v županech. Lidé spěchají z pokojů rovnou na léčebné kůry, ale hráči si lázní užívat nemohou. "Koupel v termálním bazénu je den před zápasem zcela nemyslitelná," připomnněl vedoucí mužstva Slavie Zdeněk Kudela.
Fotbalisté mají stejný program jako před každým jiným zápasem. Ať bydlí v luxusním zámečku na anglickém venkově, špinavém hotelu na Ukrajině, nebo v chorvatských lázních. Dopoledne procházka, pak video, odpolední klid a v podvečer trénink.
Dnešní procházka však nebyla tuctová. Hráči vypadli ze vstupní haly na parkoviště a znejistěli. "Kam teď?" Nikde žádný park, městské uličky, nic. Jen ta pole, rozestavěné nové sanatorium a v dáli obec.
"Tak se aspoň budeme opalovat," prohlásil útočník Švancara a společně s Hyským a Zelenkou se rozvalil na první lavičce, kterou potkal. Nápad to nebyl špatný, protože ve slavonské nížině panuje nádherné počasí. Od brzkého rána svítí sluníčko a venku je pořád ještě teplo.
"Je to místo jako každé jiné. Naším úkolem je dobře se připavit na zápas, a k tomu je zdejší prostředí vyhovující," prohlásil rázně trenér Karel Jarolím krátce poté, co stejně nekompromisně zvedl hráče z laviček a poslal je do polí. "Nudit se nebudou, mají svůj program," dodal. Svůj názor může opřít o to, že na stejném místě se na zápasy v Osijeku chystali i fotbalisté Rapidu Vídeň či bruselského Anderlechtu.
Pár místních ve starých teplákách pospíchá někam do zemědělského družstva, jinak nikde nikdo. Člověk na chvíli zaváhá, jestli vystoupil ve správné stanici, jenže pak se mezi domky objeví poutač lákající na "lázeňskou riviéru". Ve směru, kam ukazuje šipka, vás pár stovek metrů za vsí překvapí vysoké baráky, které působí jako z jiného světa.
Lázně Bizovačke Toplice vyrostly na poli, pod kterým se objevily termální prameny. Okázalý komplex Thermalia stojí od roku 1974, a jak říkají hosté z Prahy, je to už na něm znát. "Vybydlené. Zastaralé. Nemoderní," předhánějí se v hodnocení. "Komunistická stavba, všechno je tu strašně velké," trefuje se Darko Šuškavčevič, jugoslávský obránce hrající za Slavii.
Pacienti si sem jezdí léčit klouby a různé další ortopedické neduhy. Prameny, které zde tryskají, dosahují teploty až 96 stupňů, takže plavat se dá i v zimě venku.
Několik bazénů je přímo v členitém komplexu, který je zvenčí i zevnitř obložen červenými cihlovými kachly. Všude jsou prosklené stěny, jimiž jsou vidět okolní lány, ale můžete nahlížet i na terasy, do bazénů, restaurací a konferenčních sálů.
Najdete i místo, které ani po šestadvaceti letech ještě neplní záměr architektů. Třeba jakási betonová rozhledna, na kterou vedou tajemné točité schody. Čtvercová místnost, pětkrát pět metrů skla, plechu a surového betonu. Jinak nic.
"Jsme tady jako v labirintu, pokaždé cestou na jídlo někde zabloudíme," přiznal Pavel Řehák, asistent trenéra Jarolíma.
V dlouhých chodbách, které jsou cítit chlórem z bazénů, se fotbalisté potkávají s pacienty v županech. Lidé spěchají z pokojů rovnou na léčebné kůry, ale hráči si lázní užívat nemohou. "Koupel v termálním bazénu je den před zápasem zcela nemyslitelná," připomnněl vedoucí mužstva Slavie Zdeněk Kudela.
Fotbalisté mají stejný program jako před každým jiným zápasem. Ať bydlí v luxusním zámečku na anglickém venkově, špinavém hotelu na Ukrajině, nebo v chorvatských lázních. Dopoledne procházka, pak video, odpolední klid a v podvečer trénink.
Dnešní procházka však nebyla tuctová. Hráči vypadli ze vstupní haly na parkoviště a znejistěli. "Kam teď?" Nikde žádný park, městské uličky, nic. Jen ta pole, rozestavěné nové sanatorium a v dáli obec.
"Tak se aspoň budeme opalovat," prohlásil útočník Švancara a společně s Hyským a Zelenkou se rozvalil na první lavičce, kterou potkal. Nápad to nebyl špatný, protože ve slavonské nížině panuje nádherné počasí. Od brzkého rána svítí sluníčko a venku je pořád ještě teplo.
"Je to místo jako každé jiné. Naším úkolem je dobře se připavit na zápas, a k tomu je zdejší prostředí vyhovující," prohlásil rázně trenér Karel Jarolím krátce poté, co stejně nekompromisně zvedl hráče z laviček a poslal je do polí. "Nudit se nebudou, mají svůj program," dodal. Svůj názor může opřít o to, že na stejném místě se na zápasy v Osijeku chystali i fotbalisté Rapidu Vídeň či bruselského Anderlechtu.
