"Ať to skončí jakkoli, trest přijmu. Hlavně ať je to za mnou," zoufal si už před týdnem Stanislav Vlček, jeden z trojice předvolaných.
Samozřejmě, že si hráči ani omylem nepřáli, aby někdo ze sparťanů umřel. Jen se ve vítězné euforii těšili s fanoušky. Přesto bylo třeba upozornit, že se stalo cosi pochybného. I hráči už podlehli zvěrstvům, která slýchávají týden co týden na ligových stadionech.
Fanoušci jsou stále vulgárnější, nadávají, seč jim síly stačí, a dalo by se říct, že heslo "Smrt Spartě!" za poslední léta zlidovělo.
Právě proto třem slávistům nemohlo být divné, že to skandují také.
Je dobře, jak moc se báli trestu. A je dobře, že nic platit nebudou. Ten bezbřehý strach je potrestal dostatečně.