Hráči na sobě měli kšiltovky s nápisem MISTŘI i sváteční dresy se zlatou číslicí 19, která napovídá, kolikátý titul slavný klub právě přidal do vitríny.
„Jsem rád, že jsme to zvládli, ostatní mi dojde asi až postupem času. Ale když vidím, jak lidé brečí štěstím, je to pro mě víc než poháry a trofeje,“ říkal trenér Jindřich Trpišovský.
I když se oslavy nijak zvlášť nebrzdily a hráči popíjeli pivo nebo šampaňské, všichni věděli, že šichta ještě nekončí. V pondělí i v úterý trénink, ve středu finále poháru.
„Moc to chceme dotáhnout,“ neskrýval kouč.
Double, to by pro Slavii byla třešnička, kterou neochutnala od válečného roku 1942.
Slavia je zaslouženým šampionem, ačkoli v nedělním zápase nedala gól. Dokonce se nekonal ani žádný nápaditý fotbal se spoustou šancí, kterému fanoušci přivykli. Razítko bylo spíš ubojované. I tak remíza 0:0 s Baníkem stačila, aby byl tříbodový náskok na druhou Plzeň nedostižný.
I kdyby se náhodou na konci oba týmy srovnaly shodně na 80 bodech, Slavii by pomohlo kritérium, že byla lepší v základní části. Poprvé v historii se totiž o mistrovi rozhodlo v nadstavbové fázi.
Ať žije Slavie, Slavie, Slavie, Praha! #M19TRI pic.twitter.com/5vF2HWVBXp
— #M19TŘI (@slaviaofficial) 19. května 2019
Možná se čekalo, že oslavy propuknou o pár týdnů dřív, ale Slavia si dala na čas. Až v neděli odpoledne se mohli hráči rozběhnout pod kotel svých fandů, naskákat na plot s ostnatým drátem a zpívat vítězné chorály. Za chvíli už před nimi stála plná bedna sektu. Do kabin se všichni vraceli ulepení, rozcuchaní, ale především nadšení.
Z pekla do ráje za pět let
Zápas s Baníkem jim přihrál titul a zároveň připomněl, jak dalekou a trnitou cestu Slavia během posledních pěti let ušla. Právě do Ostravy v květnu 2014 cestovala vyklepaná. Bez špetky sebevědomí, se srdcem v kalhotách. Vážně hrozilo, že se slavná značka potopí.
Že Slavia sestoupí do druhé ligy, což by byla nepopsatelná ostuda.
S Baníkem tehdy prohrála 0:2 a zachránil ji jen příznivý souběh výsledků nejbližších konkurentů. „Slavia se zachránila, což je hlavní,“ odfrkl si tehdejší trenér Alex Pastoor: „Na tenhle zápas si za pět let už nikdo nevzpomene.“ Omyl, pane Pastoore. Vzpomínáme právě teď.
Slavii ta zkušenost posloužila jako memento. Jako náhled do fotbalového pekla, kam se klidně mohla propadnout. Měla pochybného majitele Řebíčka, byla rozhádaná, na hřišti darebná, bez osobností, bez perspektivy.
Vybavíte si ještě podrobnosti z onoho utkání v Ostravě? Od první minuty hráli třeba Smejkal, Boudjemaa nebo Juhar. Současný kapitán a obávaný střelec Milan Škoda nastoupil na stoperu. Když se šli slávisté po další blamáži a nejhorším umístění v samostatné historii omluvit fanouškům, přiletěla na ně kromě vulgarit i sprška odpadků.
„To byla tragédie,“ klopil oči Škoda. „Odteď musíme začít přemýšlet jinak, dát se do kupy a prostě něco změnit.“
Povedlo se!
Kromě toho, že ze Škody je zase útočník, slávisté se otřepali z klinické smrti. Během tří sezon podruhé kralují Česku a místo nedůstojného přežívání udávají trendy.
Jak napsat dokonalou tečku
Kdybyste tehdejší Slavii převrátili naruby, získáte její dnešní obraz. Je stabilní, silná, sebevědomá, atraktivní. Má nejlepší útok, nejlepší obranu, nepřehlédnutelné osobnosti a za zády bohatého čínského majitele. Perfektně vyšla sázka na trenéra Trpišovského, který je do fotbalu zažraný a díky němuž není v kabině žádné pnutí. I persony jako Hušbauer, Stoch nebo Škoda pochopily, že nemůžou hrát pořád, a upozadily své ego.
K titulu pochopitelně pomohla taky nadšená fanouškovská vlna. Na domácí zápasy chodí v průměru přes třináct tisíc diváků, což je nejvíc z celé ligy.
Za odměnu dostane celá Slavia naprosto dokonalou tečku. V neděli odpoledne derby se Spartou.
Doma.
A s titulem v kapse.
Ze slávistického pohledu si nelze vymyslet lepší scénář. Pozvat do zaplněné arény nenáviděného soupeře, který je i vlastním příznivcům pro smích, a po zápase dostat nablýskaný pohár s červenobílými třásněmi.
Sezona 2018/19 má správného fotbalového krále, byť nutno dodat, že druhá Plzeň zase o tolik nezaostala. Bodově je na tom téměř nastejno, herně o úroveň níž. Kdyby ovšem před osmi dny vyhrála vzájemný zápas, bojovalo by se o titul do poslední vteřiny. Takhle už teď slaví Slavia. Tedy zatím s rozumem, protože hned ve středu si chce splnit další sen. A znovu proti Ostravě. Pohárové finále se hraje v Olomouci.
OBRAZEM: Euforie, šampaňské i sprcha pro kouče. Slavia má titul č. 19 |
A dál? Sešívaná nadvláda klidně může trvat. Tým je perspektivní, v rovnováze a dostane nové posily. „Tou největší posilou by ovšem bylo, kdyby stávající kádr zůstal pohromadě,“ řekl předseda představenstva Jaroslav Tvrdík do kamery O2 TV.
Velký zájem je o záložníka Součka, odejít by mohl stoper Ngadeu nebo Slovák Stoch, krajní obránci Coufal s Bořilem mají formu jako hrom. Zůstanou? Slavii by se hodilo, kdyby ano.
„Zájem o hráče je a určitě ještě bude. Ale všichni vnímáme, že naše ambice se ještě dají posouvat. Tím myslím Ligu mistrů,“ pravil sportovní ředitel Jan Nezmar.
Už teď má Slavia jistotu, že podzim stráví v evropských pohárech, čeká ji závěrečné, 4. předkolo Ligy mistrů, což znamená obrovský zážitek a prémii 200 milionů. Případný postup do základní skupiny by vynesl dalších 400 milionů. A když se postoupit nepodaří, krásnou cenou útěchy bude Evropská liga.
