„Bylo to velké překvapení. Ale kapky jsem koupil, takže jsem to ustál dobře,“ směje se šestadvacetiletý forvard, jenž následně prožil hektický týden.
V úterý oba kluby přestup potvrdily, ve středu prošel zdravotními testy a poprvé s novým klubem trénoval, ve čtvrtek sehrál první přípravné utkání a v neděli odletěl na soustředění do Španělska. „Přesně tak to bylo, byla to rychlovka. Nebylo nic, co by se zdlouhavě řešilo,“ komentuje svůj přesun.
Mluvíte o překvapení. Ale Slavia prý o vás měla zájem už v létě.
Jenže v prosinci se nám narodil syn, takže z toho důvodu jsme s manželkou nějaké stěhování nebo přestupy neřešili. S panem Peltou i mým manažerem Paskou jsme byli domluvení, že na jaře ještě zůstanu v Jablonci, že zatím nikam odcházet nebudu.
Jenže když se ozve klub vašeho srdce, asi se těžko říká ne.
Určitě. Hlavně v této situaci, kdy je Slavie druhá a bude bojovat o nejvyšší příčky, o poháry, to byla hrozně lákavá nabídka. A jsem rád, že jsem šanci zahrát si ve Slavii znovu dostal.
Ve Slavii jste poprvé působil na jaře 2010, kdy jste v ní hostoval z Jihlavy. Tehdy to ale nebylo úplně vydařené angažmá.
Samozřejmě, fotbalově mi ten půlrok moc nevyšel. Ale musím říct, že jsem za něj rád. Aspoň jsem poznal, jak to chodí ve velkém klubu. A to si myslím, že mi pomohlo, když jsem se vrátil do Jihlavy. Přece jen, do té doby jsem bydlel u rodičů, vše jsem měl pod nosem. Neměl jsem žádné starosti, opravdu jen ten fotbal, na který jsem šel ráno a potom do školy. Tohle bylo o něčem úplně jiném. Pro mě obrovská zkušenost.
Četl jsem, že jste v té době nedokázal ocenit sílu tehdejší Slavie.
Neuvědomoval jsem si, do jakého klubu jdu. Přijel jsem z Jihlavy a myslel jsem si, že posadím Standu Vlčka na lavičku a budu hrát já (usmívá se).
Jak moc se liší Slavia z roku 2010 a ta současná?
Když jsem teď do Slavie přišel, tak jedinými dvěma, koho jsem ještě pamatoval, byli tiskový mluvčí a právě Standa Vlček, který dělá vedoucího mužstva. Takže se to vyměnilo úplně všechno. Ale jsou tam někteří lidi, které jsem potkával dřív a teď je potkávám znovu. Ale je jich fakt málo.
Takže jste byl rád, že jste v klubu potkal i svého někdejšího spoluhráče z Jihlavy Murise Mešanoviče?
Stoprocentně. Vždy, když jdete do neznámého prostředí, je lepší, když v něm někoho znáte. Adaptace je pak jednodušší. Ale nebylo to jen o Murisovi. S některými kluky se potkávám celou kariéru. Ve Slavii jsou Pepa Hušbauer a Michal Frydrych, se kterým jsme byli v jedenadvacítce, nebo v mládežnických reprezentacích. Ale to, že tam byl Muris, bylo určitě plus.
Slavia si během doby, kdy jste v ní nebyl, prošla špatným obdobím a musela bojovat o záchranu. Současná situace je mnohem veselejší...
Prošli si velkou krizí. Ale teď, díky tomu, že je koupila čínská firma, se vše otočilo. A myslím, že je to dobře nejen pro Slavii, ale pro celý český fotbal.
Když zmiňujete čínské majitele: kolik narážek od přátel jste po přesunu do Slavie na toto téma slyšel? Nekoupil vám někdo česko-čínský slovník?
Ne, to vůbec ne. Musím říct, že zatím mi o tomhle snad nikdo nic neříkal. Narážky nebyly.
Vedení vás představilo jako posilu do útoku, ale v přípravě jste hrál i v záloze. Už víte, kam s vámi trenér Šilhavý počítá?
To je na něm, kam mě postaví. Jábudu rád za každou odehranou minutu. Ve Slavii si asi nebudu moct diktovat, kde budu chtít hrát (usmívá se). Budu rád, když mě trenér využije. A nebudu řešit kde.
Už víte, jaká bude sestava pro první jarní kolo? Asi se nedá čekat, že byste byl hned v základu.
Samozřejmě že i kdybych sestavu věděl, tak vám ji neřeknu (směje se). Ale já ji zatím fakt nevím. Nechám se překvapit. Vím, že to pro mě bude složité. A myslím, že si na šanci budu muset chvilku počkat. Protože je jasné, že Milan Škoda má obrovskou pozici. A Meši (Mešanovič – pozn. red.) taky. Takže uvidíme, jak to trenér vymyslí. Když se bude hrát na dva útočníky, bude to pro mě lepší. Když na jednoho, potom bude asi větší šance zprava. No ,nechme se překvapit.
Stanislav Tecl ještě v dresu Jihlavy
V úvodním kole Slavia doma hostí Jihlavu. To je pro vás osobně asi pikantní souboj.
Pro mě je zápas s Jihlavou vždy specifický, na tom se nic nezmění. J áten klub mám rád, nikdy na něj nezapomenu. Prožil jsem tam opravdu krásné roky, dá se říct od žáků až do áčka, kde se nám povedlo postoupit do ligy. Měl jsem tam spoustu kamarádů. Jihlava prostě bude vždycky moje doma.
Jak vnímáte to, že Vysočina opět bude bojovat pouze o záchranu?
Samozřejmě, je to složité. Tento ročník bude extrémně těžký. Ale furt ještě je dost zápasů a Jihlava se může zachránit. Takže po našem vzájemném zápase jim samozřejmě budu držet palce, aby vyhrávali a zachránili se. Protože by byla obrovská škoda, kdyby se spadlo.
Vy budete hrát se Slavií o titul, kluci v Jihlavě o udržení. Co z toho je psychicky náročnější?
Řekl bych, že je to podobné. Samozřejmě když bojujete o záchranu, je to horší v tom, že se hodně zápasů prohrává. A to člověk nikdy nechce. Takže je to trochu na palici. Naopak při boji o titul je tlak jiný v tom, že každý zápas musíte vyhrát. Každopádně, hrát o první místo je vždycky lepší (usmívá se).
Zmiňovali jsme narození vašeho syna Matěje. Kdy přesně k němu došlo? A jak velká změna pro fotbalový život to je?
Narodil se 25. prosince. A nemyslím si, že by mě to nějak extrémně změnilo. Samozřejmě, po tréninku se vždy těším domů. Spíš si to užívám. On je fakt malinkej, ale je to prostě krásné. Něco úplně jiného než fotbal.
Už jste se s rodinou přestěhovali do Prahy? Nebo denně dojíždíte na sever Čech?
Zatím ještě žijeme v Liberci, stěhovat se teprve budeme. Když je potřeba, přespím v Praze. Když to jde, jedu domů.
A jak coby novopečený tatínek zvládáte rodičovské povinnosti? Už vás žena ke všemu pustila?
Spíš než že by mě pustila, jsem si to chtěl sám vyzkoušet (usmívá se). Nemám problém s tím malého vykoupat nebo přebalit. Takže si myslím, že to zatím zvládám tak nějak v pohodě.
