I když peripetie částečně pokračovaly, sešívané dresy se začaly zbavovat špíny. Pod trenérem Šilhavým titul 2017, po trenérem Trpišovským pohár 2018 a double 2019, plus čtvrtfinále Evropské ligy. Vrchol nastal ve středu před půlnocí. Je čas ukázat na pět hlavních důvodů velké revoluce, která Slavii vrátila do Ligy mistrů.
1. Čínské peníze
Nemělo by se zapomínat, že Slavia našla před čtyřmi lety štěstí v podnikateli Jiřím Šimáněm. Movitý byznysmen však ve složitém fotbalovém prostředí vydržel jen něco přes rok, pak už byl rozmach odvislý od čínských investic. Nebýt jich, tým by se dál plácal kdesi v suterénu.
„V příští sezoně chceme hrát poháry, do dvou let o titul,“ vyhlásil odvážně boss Tvrdík, když do klubu připluly první peníze od bohaté společnosti CEFC. Slavia čínskému kapitálu vděčí za záchranu, výborné hráče i úspěchy. Jen loni na jaře přišlo varování, že ne vše je zcela stabilní: CEFC se dostala do vážných problémů a vlastnictví klubu musela převzít společnost CITIC, od listopadu drží většinu akcií Sinobo Group.
2. Vnitřní chemie
Základní předpoklad úspěchu. Slavia dokázala vytvořit uvnitř klubu zdravé prostředí, kde se nepodrážejí nohy. Je jednotná, umí krotit emoce a nezblázní se z úspěchů. A že jich za poslední dobu bylo! Není divu, že když klub v unikátním dokumentu o minulém ročníku nechal fanoušky nahlédnout do zákulisí, zvolil název Totální sezona. Titul, pohár, čtvrtfinále Evropské ligy s Chelsea, teď další meta. Proč to najednou jde?
Také proto, že Tvrdík, muž bez fotbalové minulosti, se umí obklopit schopnými lidmi a naslouchat. I na Slavii se často tvrdě diskutuje, ale s cílem najít řešení: ambice jednotlivců jdou stranou. I v kabině, kterou kouč Trpišovský s asistenty umí mistrně ukočírovat.
3. Strategie
Neměli jste náhodou před sezonou obavy, jestli si Slavia nezahrává? Pustila produktivního záložníka Stocha i elegantního stopera Deliho, nechtěně přišla také o Ngadeua, na kterém celá defenziva stála. Jenže sportovní úsek v čele s ředitelem Janem Nezmarem odvádí parádní práci. Skoro každý slávistický přestup je trefa, nepovedly se snad jen kaufy stopera Pokorného a (zatím) Rumuna Baluty. Dobrý úsudek prokázalo i nejvyšší vedení, když před rokem a půl vyměnilo úspěšného kouče Šilhavého a vsadilo na Trpišovského. Odvaha se vyplácí.
4. Hlad
Je očividný. Slavii by mohlo po výjimečné sezoně hrozit uspokojení, ale pořád nemá dost. Trpišovského tým dokáže hráče namotivovat tak, že zvládají přechody mezi velkými zápasy v Evropě a „obyčejnými“ v lize. Vidina Ligy mistrů sjednotila i fanoušky, kteří se v minulých týdnech rozhádali, ale proti Kluži hnali tým tak hlasitě jako nikdy dřív. Po Lize mistrů bažila Slavia dvanáct let a šla za ní s vervou, jež byla znát v každém souboji.
5. Osobnosti
Trpišovský si sice zakládá na týmovém pojetí, ale Slavii prospívá, že se v důležitých chvílích může opřít o osobnosti. V minulé sezoně vylétl nenápadný dříč Souček, další pracant Král si čerstvě vysloužil přestup do Spartaku Moskva, s Kluží vyčnívali stoper Hovorka a gólman Kolář. „Co bych udělal jinak? Vyměnil bych slávistického brankáře za slabšího. Byl výborný,“ povzdechl si po vyřazení rumunský kouč Petrescu, který Slavii celkově vychválil. V Lize mistrů už na ni nebude takový tlak jako v ošemetném playoff, hráči do ní mohou jít s nadšením, bez nervů. A třeba se blýsknou ještě víc.
Značka, která na sebe může být pyšná: JT Bílou čepici otočil kšiltem dozadu, prohrábl si prošedivělý fous a zamířil na nejkrásnější děkovačku v životě. V podřepu křičel stejná hesla jako všichni jeho hráči. Jako celý Eden, který se topil v těžko popsatelné euforii. Ta euforie vznikla hlavně díky němu. Díky chlapíkovi, který ještě před šesti lety jezdil do Horních Měcholup trénovat divizi. Po práci. Jindřich Trpišovský to dokázal. Z pana Neznámého se vyklubala fotbalová celebrita, která se chystá na Ligu mistrů. „Musíte mít hlavně štěstí na lidi okolo sebe, to já mám obrovské,“ rozpovídal se, když doslavil slávistický postup: „Mám štěstí na realizační tým, který se mnou jde celou dobu a neskutečně mi pomáhá. Mám štěstí na hráče, kteří se na mě po cestě nabalili. Mám štěstí na lidi ve Slavii i na lidi, kteří mi umožnili přestat dělat civilní povolání. Mohl jsem studovat profilicenci, což není jednoduché a stojí to peníze, které za mě zaplatil táta. Znám spoustu fantastických trenérů od mládeže, kteří se nikdy nedostali dál. Já měl štěstí, že jsem dostal šanci.“ To by nebyl Trpišovský, aby nemluvil o ostatních, sebe nezmiňoval. Tak se pozná týmový hráč. Fotbal přitom na nejvyšší úrovni nikdy nehrál, dokázal ho však bez přestávky sledovat a přemýšlet oněm. Začínal u žáčků a dorostenců, což ho neuživilo. Proto musel dělat barmana, číšníka nebo provozního v restauraci. „Vstával jsem před čtvrtou a dvanáct hodin byl na nohou. Vím, co je dřina.“ Neříkal to, aby na sebe upozornil, jen líčil, kudy vedla jeho cesta. Před čtyřmi lety vedl zadlužený Žižkov ve druhé lize a trénovat musel v parku u stadionu mezi psími výkaly. Pak s Libercem, při své první ligové štaci, senzačně postoupil do Evropské ligy a vyhrál třeba v Marseille. To už se vědělo, že nemluví ve frázích, že bez kšiltovky nedá ránu, že obdivuje energického německého kolegu Kloppa a drží se hesla: „Fotbal je show.“ Když v lednu 2018 dokončil svůj první trénink ve Slavii, pravil: „Chtěli bychom se blížit totálnímu fotbalu. Bránit v jedenácti lidech, útočit v jedenácti.“ Hned po prvním utkání mu tu hlášku mnozí omlátili o hlavu, neboť toporná Slavia prohrála 0:1 na hřišti poslední Jihlavy. Když se Trpišovský ve středu po půlnoci loučil s novináři, řekl: „Musím si ráno ověřit, že je to pravda.“ Je to pravda, značka JT patří do Ligy mistrů. |
