Byla to jasná poklona. Obhájce vítězství v Lize mistrů sice v Moskvě smolně prohrál, ale byl celý zápas lepší. Tyč! Břevno! Další tyč! Těsně vedle! Se štěstím CSKA ubránilo vítězství a Real smutnil. Stejně jako Slavia, která také Zenit pětasedmdesát minut výrazně přehrávala.
„Jak se cítím? Je to rozporuplné, divné. Byli jsme lepší, ale nemáme nic - jen dobrý pocit z výkonu,“ mrzelo Trpišovského. Výkon se slávistům vážně povedl, což cítili i místní žurnalisté: když slávistický kouč po utkání domluvil, spustili potlesk.
„Klobouk dolů za to, co kluci předvedli. Přehrát takhle Zenit, to se jen tak nestává,“ chválil spoluhráče brankář Ondřej Kolář. Záložník Miroslav Stoch, který trefil břevno, zašel ještě dál: „Když budeme takhle pokračovat, můžeme se vyrovnat top týmům v Evropě.“
Třeba vám v tu chvíli blesklo hlavou: Zapomněli snad slávisté, o co ve fotbale jde? Že se hraje na góly a ten Slavia nedala v Petrohradě ani jeden? Před brankou se trápí opakovaně – z dosavadních čtyř pohárových zápasů se trefila jen dvakrát, doma proti Kyjevu a Bordeaux.
Každému fanouškovi udělá radost, když se na hru jeho týmu pěkně kouká, ale pokud si nemůže zařvat radostí, něco tomu chybí.
Něco tak podstatného, že bez toho fotbal není fotbalem. Jenže je tu i pohled z druhé strany. Výsledek bývá někdy jen slupkou, která zakrývá jádro. A to má teď Slavia zdravé.
Potvrdila si, že za deset měsíců s Trpišovským na lavičce udělala pokrok. Nehrozí, že by soupeři nestačila fyzicky, protože je nadupaná a síly hráčům nedocházejí. Ví, co chce hrát - doma proti Bordeaux i v Petrohradu předvedla náročný a vyspělý fotbal, se kterým se v Evropě dá uspět.
Je vždy připravená, protože Trpišovský umí soupeře do detailu přečíst. Protivníky na videu analyzuje klidně celou noc - a ráno na tréninku umí hráčům vysvětlit, kde i u vyspělého soupeře najít skulinky.
Čísla ze zápasu se Zenitem dokazují, že jeho taktika fungovala. Na střely vyhrála Slavia 19:5. Na rohy 13:2. Gólman Kolář zasahoval jen jednou, zato Luňov v brance Zenitu musel vytáhnout jedenáct zákroků.
Jenže nad všemi statistikami stejně ční výsledek: 1:0 pro Zenit. Proto leckomu v hlavě hlodá otázka: Nebylo by pro Slavii nakonec lepší probránit se k remíze? Nebo třeba vyhrát podobně šťastně jako CSKA? Druhý den málokoho zajímalo, že proti Realu drželo míč jen 30 procent času a že mělo jedinou pořádnou šanci. Hlavní je, že vyválčilo tři body a způsobilo senzaci.
Jenže Slavia se pořád učí. Je ve fázi, kdy zjišťuje, na co v Evropě má a na co třeba časem může mít. A tak by neměla dělat vědu z toho, že favorita neobrala, i když k tomu měla blizoučko. Ověřila si, že na Evropu stačí, jen tam ještě není za mazáka: občas zazmatkuje, chybí jí víc zkušeností a někdy i trocha štěstí.
Jde po správné cestě. Ale aby se dostala zas o něco blíž k cíli, musí překonat překážku, která jí opakovaně kříží trasu.
